Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Létající Viagra

Neradno chytat zeleného brouka
 |  12. 10. 2006
 |  Vesmír 85, 580, 2006/10

Prostředky povzbuzující sexuální aktivitu a vyvolávající dlouhotrvající erekci hledají muži již několik tisíc let. Podle řecké bohyně lásky Afrodity dostaly tyto látky název afrodiziaka. Prvé zprávy o nich pocházejí z r. 2200 př. Kr. z Egypta. Oblíbeným afrodiziakem starých Egypťanů byl prášek ze sušeného krokodýlího penisu. „Zaručených“ prostředků však bylo mnoho, ať už byly jejich zdrojem rostliny (listy, květy, plody, kůra stromů, kořeny bylin a jejich šťáva) nebo různé produkty živočišné říše (nastrouhaný roh nosorožce, býčí varlata, ústřice aj.). Z těchto surovin se připravovaly různé nápoje lásky, povzbuzující pilulky či masti a oleje, z nichž se látka vstřebávala přes kůži celého těla nebo přes kůži a sliznice pohlavních orgánů.

Nejznámějším afrodiziakem byly po dlouhou dobu „španělské mušky“. Nejde o mouchu, ale o brouka s českým jménem puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), ve starověku nazývaného cantharis. Přípravky z něj se používaly zevně i vnitřně a kromě sexuálního povzbuzení mohl sloužit k odstraňování nepohodlných osob, snadno se totiž překročila bezpečná dávka. Šikovné travičky jej využívaly k odstranění nepohodlných milenců. Lihový extrakt z puchýřníků byl součástí různých nápojů lásky až do konce minulého století a některé sexshopy jej v různých úpravách nabízejí i dnes.

Puchýřník lékařský je asi 12 až 20 mm velký kovově zelený brouk z čeledi majkovitých (Meloidae), 1) vyskytuje se na listnatých stromech, např. na jasanu, či na keřích, jako je šeřík. Šíří kolem sebe nepříjemný zápach a jeho kontakt s pokožkou způsobuje těžké záněty a puchýře. 2) Původcem těchto toxických projevů je látka zvaná kantaridin, která puchýřníkovi slouží k obraně před nepřáteli, zejména ptáky. Málokterý z nich si puchýřníka splete – a pokud už na něj někdy zaútočil, podruhé si to rozmyslí.

Kantaridin užívaný vnitřně v nepatrném množství způsobí překrvení močového i pohlavního ústrojí a vyvolá erekci, podobně jako „modrá pilulka“ (Viagra). 3) Větší dávky však vedou k nebezpečným otravám. Je méně rizikové koupit modrou pilulku v lékárně než chytat zeleného brouka na pasece.

Při vnějším kontaktu s kantaridinem nejprve zarudne kůže, později se na ní objeví puchýře. Jed se snadno vstřebá, podráždí sliznice zažívacího traktu, naruší sliznice jícnu, žaludku a střev. Otrava je provázena krvácením, bolestmi břicha a intenzivními průjmy. Dráždění urogenitálního traktu má za následek zánět močového měchýře a močových cest, vede k poruchám močení. Při vniknutí do oka způsobuje zánět spojivek a rohovky, může dokonce způsobit oslepnutí. Smrt nastane v důsledku srdečního selhání, popř. selhání poškozených ledvin. Smrtelná dávka kantaridinu pro člověka při ústním podání je 30 mg. Nepříliš vzácné jsou (například v Africe) otravy dobytka pasoucího se na pastvinách v období, kdy jsou puchýřníci přemnoženi. Toxický účinek kantaridinu je založen na jeho schopnosti vyvolat apoptózu. 4) Nově syntetizované analogy kantaridinu by proto možná mohly být využity jako léky proti rakovině. (J. Vet. Intern. Med. 3, 208, 1989, Int. J. Mol. Med. 17, 945, 2006)

Poznámky

1) S jedovatými brouky této čeledi se můžeme setkat i v České republice, kde jich žije asi 30 druhů. Kromě puchýřníka lékařského (Lytta vesicatoria) je to např. majka obecná (Meloe proscarabeus) či majka fialová (Meloe violaceus). Jejich jed vyvolává na kůži zánětlivé reakce až puchýře. Když se dostane na sliznice, a zejména do oka, může způsobit vážné problémy. Většina majkovitých patří mezi ohrožené druhy hmyzu, a tak se s nimi setkáme jen vzácně, ale je lepší mít se před nimi na pozoru.
2) Tato vlastnost dala broukovi i jeho české jméno; podobně je tomu např. v angličtině (blister beetle) či němčině (Blasenkäfer).
3) Účinným principem Viagry je syntetická látka sindenafil, která působí podobně jako kantaridin, ale je podstatně méně toxická, a proto méně riziková.
4) Apoptóza – programovaná buněčná smrt, viz Vesmír 73, 550, 1994/10, 73, 552, 1994/10, 82, 133, 2003/3, 83, 167, 2004/3 ad.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Neurobiologie

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné