Létající Viagra

Prostředky povzbuzující sexuální aktivitu a vyvolávající dlouhotrvající erekci hledají muži již několik tisíc let. Podle řecké bohyně lásky Afrodity dostaly tyto látky název afrodiziaka. Prvé zprávy o nich pocházejí z r. 2200 př. Kr. z Egypta. Oblíbeným afrodiziakem starých Egypťanů byl prášek ze sušeného krokodýlího penisu. „Zaručených“ prostředků však bylo mnoho, ať už byly jejich zdrojem rostliny (listy, květy, plody, kůra stromů, kořeny bylin a jejich šťáva) nebo různé produkty živočišné říše (nastrouhaný roh nosorožce, býčí varlata, ústřice aj.). Z těchto surovin se připravovaly různé nápoje lásky, povzbuzující pilulky či masti a oleje, z nichž se látka vstřebávala přes kůži celého těla nebo přes kůži a sliznice pohlavních orgánů.

Nejznámějším afrodiziakem byly po dlouhou dobu „španělské mušky“. Nejde o mouchu, ale o brouka s českým jménem puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), ve starověku nazývaného cantharis. Přípravky z něj se používaly zevně i vnitřně a kromě sexuálního povzbuzení mohl sloužit k odstraňování nepohodlných osob, snadno se totiž překročila bezpečná dávka. Šikovné travičky jej využívaly k odstranění nepohodlných milenců. Lihový extrakt z puchýřníků byl součástí různých nápojů lásky až do konce minulého století a některé sexshopy jej v různých úpravách nabízejí i dnes.

Puchýřník lékařský je asi 12 až 20 mm velký kovově zelený brouk z čeledi majkovitých (Meloidae), ¹⁾ vyskytuje se na listnatých stromech, např. na jasanu, či na keřích, jako je šeřík. Šíří kolem sebe nepříjemný zápach a jeho kontakt s pokožkou způsobuje těžké záněty a puchýře. ²⁾ Původcem těchto toxických projevů je látka zvaná kantaridin, která puchýřníkovi slouží k obraně před nepřáteli, zejména ptáky. Málokterý z nich si puchýřníka splete – a pokud už na něj někdy zaútočil, podruhé si to rozmyslí.

Kantaridin užívaný vnitřně v nepatrném množství způsobí překrvení močového i pohlavního ústrojí a vyvolá erekci, podobně jako „modrá pilulka“ (Viagra). ³⁾ Větší dávky však vedou k nebezpečným otravám. Je méně rizikové koupit modrou pilulku v lékárně než chytat zeleného brouka na pasece.

Při vnějším kontaktu s kantaridinem nejprve zarudne kůže, později se na ní objeví puchýře. Jed se snadno vstřebá, podráždí sliznice zažívacího traktu, naruší sliznice jícnu, žaludku a střev. Otrava je provázena krvácením, bolestmi břicha a intenzivními průjmy. Dráždění urogenitálního traktu má za následek zánět močového měchýře a močových cest, vede k poruchám močení. Při vniknutí do oka způsobuje zánět spojivek a rohovky, může dokonce způsobit oslepnutí. Smrt nastane v důsledku srdečního selhání, popř. selhání poškozených ledvin. Smrtelná dávka kantaridinu pro člověka při ústním podání je 30 mg. Nepříliš vzácné jsou (například v Africe) otravy dobytka pasoucího se na pastvinách v období, kdy jsou puchýřníci přemnoženi. Toxický účinek kantaridinu je založen na jeho schopnosti vyvolat apoptózu. ⁴⁾ Nově syntetizované analogy kantaridinu by proto možná mohly být využity jako léky proti rakovině. (J. Vet. Intern. Med. 3, 208, 1989, Int. J. Mol. Med. 17, 945, 2006)