Les i škola hrou

Proč lesní pedagogika?

Může to znít neuvěřitelně, ale aktivit lesní pedagogiky se nyní často účastní děti, které nikdy předtím v lese nebyly, tudíž nemají ani ponětí, že nejlepší oblečení do lesa nejsou bílé kalhoty či minisukně. Odcizení přírodě je zřejmé… Těžko pak můžeme čekat, že v dospělosti budou nakloněny moudrému nakládání s přírodou. Tak jako jinde i zde je lepší vytvářet pozitivní vztah co nejdříve. Ideální je k tomu právě lesní pedagogika – zábavný způsob, jímž mohou lesníci přiblížit účastníkům prostředí lesa se všemi jeho funkcemi. Zahrnuje aktivity, kterými si nejen děti, ale i dospělí přiblíží les interaktivní formou, nenásilně a zábavně. Lesní pedagogika poskytuje prožitek všemi smysly, přiměje zúčastněné o zážitcích z lesa přemýšlet, vzpomínat na ně, vracet se na některá místa.

Lesní pedagogika nekonkuruje škole ani dalším vzdělávacím institucím, chce jen rozšiřovat a doplňovat vědomosti tam nabyté.

Z historie

Za zakladatele lesní pedagogiky je považován Američan Joseph Cornell z Kalifornie (šedesátá léta 20. století). Ze Spojených států se lesní pedagogika rozšířila nejprve do Švýcarska (www.silviva.ch), pak do Rakouska a Německa, poté i do ostatních evropských států.

V Evropě jsou tyto aktivity nejlépe propracovány v Rakousku. Funguje tam jednotný systém školení lesníků na lesní pedagogy (školicí středisko v Gmundenu, www.fastort.at) a po celé zemi je několik center, která se lesní pedagogice věnují. Lesní pedagogika je zakotvena v legislativě a financována z prostředků Evropské unie i státních zdrojů. Další zemí, kde je lesní pedagogika velmi rozšířená, je spolková země Brandenbursko. Nelze to však vztáhnout na celé Německo, protože v každé spolkové zemi je přístup jiný. Lesní pedagogika se provádí také v dalších evropských státech – Polsku, Maďarsku, Slovensku, Finsku – ale nikde nemají tak dobře propracovaný systém jako v Rakousku.

V posledních několika letech se zkušenosti předávají v projektech EU „Pedagogické aktivity v lese – koncepce semináře pro lesníky“ ¹⁾ a „Síť lesních pedagogů v Evropě“ (Česká republika se účastní obou), a tak vzniká celoevropský standard lesní pedagogiky.

U nás

Česká republika se snaží přiblížit rakouskému modelu, ale zatím chybí jednotný systém i financování. Rakouští lesní pedagogové předali své zkušenosti několika českým lesníkům, kteří začali organizovat kurzy v České republice. Od r. 2002 již vyškolili kolem 150 lesních pedagogů z různých lesnických organizací (například Lesů ČR, Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, lesnických škol, městských lesů a národních parků).

Nejbohatší zkušenosti s lesní pedagogikou má Lesní škola při Ostravských městských lesích (www.ostravskelesy.cz), která pravidelně funguje od r. 2002. Nestačí však pokrývat poptávku z okolních základních škol. Tento velký zájem registrují i ostatní pracoviště. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů provozuje lesní pedagogiku v několika svých pobočkách a ve spolupráci s dalšími organizacemi i na lesnických výstavách (např. Silva Regina, Země živitelka).