Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Opeřený tyranosaurus

 |  16. 1. 2006
 |  Vesmír 85, 11, 2006/1

Od devadesátých let 20. století byla z křídových nalezišť v Číně popsána řada opeřených dinosaurů (viz Vesmír 82, 633, 2003/11). Vlivem těchto objevů se opeření přestalo považovat za unikátní znak ptáků, protože bylo nalezeno také u několika zástupců teropodní linie dinosaurů. Kladistické analýzy fylogenetických vztahů dinosaurů pak jasně ukázaly, že ptáci jsou s teropodními dinosaury bezprostředně příbuzní. Otázka, kde všude se v této linii objevilo peří, však zůstávala nezodpovězena. V souladu s fylogenetickými analýzami si někteří odborníci pohrávali s možností, že peří mohl mít i známý rod Tyrannosaurus. Tato domněnka se nyní do jisté míry potvrdila.

Z Číny byl popsán ze spodnokřídových vrstev (formace Yixian) starých 139–128 milionů let nejstarší prokázaný zástupce skupiny Tyrannosauroidea. Ačkoliv jsou zmiňovány i starší nálezy, jsou neúplné a jejich interpretace je sporná. Čínské nálezy jsou kompletnější a jejich příslušnost k tyranosauroidům je nepochybná. Nově popsaný teropodní dinosaurus byl nazván Dilong paradoxus, a protože jde o nejstaršího známého zástupce skupiny, pomohl zpřesnit vědomosti o evoluci tyranosauroidů. Byl poměrně malý (dlouhý 1,6 m) a oproti svým pokročilejším následovníkům neměl tak odlehčenou kostru ani tak silně redukovaný třetí prst na předních končetinách. I tato časná forma má však lebku s řadou odvozených znaků. V souhrnu tedy jeho kostra jeví známky tzv. mozaikové evoluce (kombinace odvozených a původních znaků) a připomíná mladé jedince pokročilých tyranosauroidů. Nejzajímavějším objevem jsou dochované větvené i nevětvené pokožkové výběžky dlouhé až 2 cm, nalezené na ocasu a na konci dolní čelisti, jimž dali badatelé název „protopera“ (prvotní pera) a přičítají jim termoregulační význam. Obdobná protopera jsou popsána i u dalších dinosaurů (např. rodu Sinornithosaurus). Podle odborníků mohli mít moderní tyranosauři kromě prokázaných šupin i protopera, ale také je mohli ztratit v důsledku zvětšení tělesných rozměrů, které snížily tepelné ztráty jejich těla. (Nature 410, 200–204, 2001 a 431, 680–684, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné