Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Tatranská bóra

VÁCLAV MOTYČKA: Vietor v Tatrách, Vydavateľstvo EPOS, s. r. o., Ružomberok 2005, 126 stran, 90 fotografií, z toho čtyři černobílé, cena 299 Sk, náklad neuveden, ISBN 80-89191-19-3
 |  15. 9. 2005
 |  Vesmír 84, 555, 2005/9

Najskôr som bol zhrozený a bol som veľmi nešťastný. Keď som videl obrázky, hovorím si, to predsa nie je možné. To si Slovensko a Tatry nezaslúžia. A potom sa vo mne prejavila povaha chirurga. Radšej vidí tú optimistickejšiu stránku ako tú negatívnu. V momente mi napadlo, ako keď je niekto chorý, čo spraviť a ako ďalej…

Viliam Fischer, 26. 11. 2004

Bezprostredne po veternej smršti tu zaznievali často emotívne slová, ako katastrofa, šok… Dnes by som ich poopravil konštatovaním: – áno, je to silné, ale možno je to prirodzené. Vieme predsa, čo je príroda. Poznáme jej silu. Ťažko to znášame, ale budeme sa musieť s tým vyrovnať a bude to naša práca do budúcna…

Po rozsiahlej kalamite zvolili na Šumave a v Bavorskom lese dve rozdielne koncepcie. Jednu ochranársku a druhú lesnícku. Začnime pohľadom na Bavorský les, do ktorého po kalamite človek nezasahoval. Ochranársky pohľad hovorí toto: – Pozrite sa, aký je tento les pekný a stabilný. Bežný človek pri pohľade naň vidí iba samý suchý strom, cintorín stromov. Ja vidím tie spodné stromy, mladinu, ktorá iba vzniká, vidím štruktúru lesa… Naopak situáciu na českej strane vnímam ako katastrofu, lebo je to všetko vyčistené, nanovo zalesnené, všetko je elegantné, obrazne povedané stromčeky v radoch. Pre lesníka je to splnenie jeho zákonnej povinnosti. Vyčistil som to, zalesnil, čakám, kedy to vyrastie. O sto rokov sa objaví ten istý problém a tie stromy znovu padnú.

Tomáš Vančura, ředitel Správy TANAP, 26. 11. 2004

Jsou knihy, které musí být napsány, neboť jejich vznik je dán imperativem okamžiku. Právě z těchto příčin však bývá jejich zpracování nepříznivě komplikováno, především striktními požadavky na dodržení co nejkratších lhůt vydání, netrpělivým očekáváním široké čtenářské veřejnosti, a pak zvláště – a tak tomu je právě v případě Vysokých Tater – citovým vztahem k popisovanému území, které získalo význam vskutku národního symbolu a věhlas významného krajinářského skvostu, který byl právem zařazen i do celosvětové sítě biosférických rezervací.

Již samotné shromažďování aktuálních informací o příčinách, průběhu a obrovských škodách způsobených listopadovou větrnou smrští ve Vysokých Tatrách si vyžádalo součinnost velkého počtu odborníků, vědeckých pracovníků i autentických laických pozorovatelů. Potom bylo nutno ve velmi krátkém časovém úseku vyhodnotit, vytřídit a odpovídajícím způsobem uspořádat svědecké popisy, získané komentáře a odborná vysvětlení do výsledné mozaiky tak, aby co možná nejvěrněji zachytila a dokumentovala tuto rozsahem zcela ojedinělou „nízkofrekvenční“ situaci. Je potom zcela přirozené, a proto i omluvitelné, že za těchto naznačených, kvapem poznamenaných okolností vzniku se snadno rekrutují na straně jedné některé nejasnosti v hodnocení ještě doznívajících událostí, zjevná fragmentárnost, nekomplexnost či přespřílišná úspornost výkladu (což jsou ovšem skutečnosti objektivně odstranitelné snad pouze až po pozdějším všestranném prozkoumání vzniklé situace) a na straně druhé četná drobná věcná a faktografická opomenutí.

Kniha Václava Motyčky, která se zaměřuje na popis, důsledky, úvahy a obrazovou dokumentaci událostí černého tatranského pátku 19. listopadu 2004, do této publikační kategorie bezesporu náleží. Přesto je tento autorský a vydavatelský počin nutno příznivě ocenit, a to především pro jeho neoddiskutovatelnou aktuálnost a dokumentační obrazovou hodnotu, navzdory skutečnosti, že kalamitou postižené území nezřídka vypadá o mnoho hůře v realitě než na fotografických záběrech. Čtenářskou přitažlivost nebudou postrádat ani bezprostřední názorové prezentace pohotově oslovovaných odborníků nejrůznějšího profesního zaměření. Proto hodnotu publikace snad nejvýrazněji, snižuje nedostatečný textový doprovod rozsáhlé obrazové části.

Po formální stránce je popis tatranského dramatu rozvržen do čtyř hlavních kapitol. Z nich si čtenář odnese nejen poznatek, že tatranská listopadová kalamita byla svým rozsahem zcela výjimečná, ale zároveň že byla jednou z mnohých, které se na tomto teritoriu v menším rozsahu opakovaly již v minulosti.

Současné i minulé události mají přitom jednoho společného jmenovatele, kterým je tatranská bóra. Tak byla totiž již v roce 1922 (analogicky podle původního označení pro tento typ větru podmíněného orografií na pobřeží Jaderského moře) označena zdejší regionální forma silného studeného a většinou značně nárazovitého, orograficky zesíleného padavého větru, která se za určitých konkrétních synoptických podmínek vyskytuje přibližně na stejných lokalitách. Za hlavní „přelivnou hranu“ tatranské bóry bývá označována linie Gerlachovský štít – Jahňací štít a za nejvíce postihovanou oblast východní polovina geomorfologické jednotky Tatranské podhorie a severní část Popradské kotliny.

V knihách s podobným režimem vzniku nelze postihnout všechno. Mnohé údaje jsou upřesňovány až v průběhu času. Základní hodnotu a význam knihy Václava Motyčky lze proto spatřovat především v bohatém obrazovém, názorovém a faktografickém podchycení bezprostředního a v důsledku zubu času pomíjivého „syrového“ stavu poté, co se to stalo. Tento výsledný efekt nelze publikaci upřít.

VÝBĚR ZÁZNAMŮ KRIZOVÉHO ŠTÁBU MĚSTA VYSOKÉ TATRY KE DNI 19. LISTOPADU

14.00 hod.: Slovenský hydrometeorologický ústav potvrzuje předchozí prognózu, že kolem patnácté hodiny dosáhne ve vyšších polohách Vysokých Tater předpokládaná rychlost větru 90 km/hod., což odpovídá podle Beaufortovy stupnice pro odhad síly větru označení „silná vichřice“; při ní již běžně dochází k vyvracení stromů a polomům i k dalším škodám.

14.30 hod.: Primátor města Vysoké Tatry vyhlašuje pohotovost.

15.00 hod.: Ze Štrbského Plesa a Tatranské Lomnice jsou hlášeny prvé padající stromy. Je přerušen provoz na tatranské elektrické železniční dráze. Nejsilnější poryvy větru dosahují v Popradě rychlosti 122 km/h, na Lomnickém štítu 165 km/h a na Skalnatém plesu 190 km/h.

15.40 hod.: Situace se stává kritickou. Tatranské komunikace jsou již zcela neprůjezdné, nepříznivé zprávy přicházejí především z Vyšných Hágů, Dolního Smokovce a Nové Polianky. Na silnicích padají na auta stromy, musí zasahovat Horská záchranná služba a rychlá zdravotnická pomoc, jsou hlášeny prvé vážné škody.

17.40 hod.: Hlavní nápory větru odeznívají, silničáři začínají s uvolňováním komunikaci ze Spišské Belé do Tatranské kotliny.

19.15 hod.: Dochází k uvolnění jednoho jízdního pruhu na silnicích v Tatranské Lomnici, Smokovci a na komunikacích od Štrbského Plesa.

22.00 hod.: Zasedá Krizový štáb Vysokých Tater.

ČÍSELNÉ ÚDAJE O TATRANSKÉ KALAMITĚ

oběti na životech: 1

počet zraněných: 3

předběžný odhad objemu hmoty dřeva padlých vzrostlých dřevin: 3 000 000 m3 (množství odpovídá 90 % roční těžby dřeva jehličnatých dřevin na území Slovenska)

rozloha postiženého území: 12 000 ha (délka postiženého území cca 30 km, šířka až 2–3 km)

podíl plochy postiženého území v Tatranském národním parku: 25 %

předběžný odhad škod: 7,8 miliardy Sk

maximální nárazovitá rychlost větru: Skalnaté Pleso – 194 km/h (reálné odhady maximální rychlosti větru v postižené oblasti – kolem 230 km/h)

předpokládaná doba kalamitní těžby: 1,5 až 2 roky

předpokládaná doba obnovy poškozených tatranských lesů: 60 až 100 let

Ke stažení

RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Zdeněk Vašků

Doc. Ing. Zdeněk Vašků, CSc., (*1944) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze (dnes Česká zemědělská univerzita v Praze) a geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se kulturně-technickým inženýrstvím v krajině, klimatologií a půdoznalstvím. Přednáší na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Napsal knihy Velký pranostikon (1998, 2002), Základní druhy průzkumů pro krajinné inženýrství, využití a ochranu krajiny (2008 a 2012), Umění pojmenovat (2011) a spolu s V. Cílkem a J. Svobodou Velkou knihu o klimatu zemí Koruny české (2003) a Hold slunci, dešti, půdě a pluhu (2014).
Vašků Zdeněk

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné