Ad Utajené pohledy, Lasturnatky

Čtenáře aspoň trochu obeznámené s dílem Adolfa Portmanna mohla při pohledu na krásné snímky doprovázející texty Josefa Reischiga a Radky Symonové napadnout řada otázek. Například: Není to tedy tak, že se biologická estetika vztahuje jenom na vnější povrchy těl, na části organizmů, které jsou určeny k jevení? Stanislav Komárek (Příroda a kultura, s. 101) píše plasticky, jak pozorování „vnitřních povrchů“ organizmů v nás budí ošklivost. Asi to nebude jen tím, že pozorovatel nejčastěji vidí útroby zbavené života, které „se vyvalí na pitevním stole“. Není náš estetický zážitek z Reischigových snímků dán spíš jejich metodou než realitou? Mýlím se, když se mi zdá, že zatímco „klasické“ luxusní struktury, ornamenty vnějších povrchů, odpovídají tradičnímu výtvarnému vyjádření, „utajené pohledy“ evokují naši zkušenost s abstraktními uměleckými výtvory?

Myslím, že bych nebyla sama, kdo by se těšil na komentář, který by k snímkům ze srpnového Vesmíru napsal Stanislav Komárek, Anton Markoš, Zdeněk Neubauer nebo některý z jejich žáků.