Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Žlutá myš aneb jak může výživa měnit geny

 |  14. 7. 2005
 |  Vesmír 84, 374, 2005/7

Již dlouho se ví, že strava je důležitým faktorem lidského zdraví a že výživa matky v těhotenství může trvale ovlivnit funkci genů jejich dětí, aniž se geny změní. K odhalení způsobu, jak to probíhá, přispěl pozoruhodný kmen geneticky upravených žlutých myší. Tito mutanti mají gen kódující žlutou barvu srsti, ale také mají sklon k obezitě, diabetu a nádorům. V genomu těchto zvířat je v bezprostřední blízkosti tohoto genu lokalizován transpozon 1) fungující jako spouštěč exprese genu, což vede k nadměrné produkci proteinu barvícího srst myší do žluta a blokuje rovněž centrum krmení v mozku. Žluté myši se proto přejídají, jsou obézní, trpí vysokou hladinou inzulinu v krvi, zvýšenou koncentrací glukózy a leptinu, mají tendenci k rozvoji cukrovky a nádorů.

Pokud jsou ale březí myši krmeny potravou s vysokým obsahem vitaminů a potravinových doplňků schopných zvýšit nabídku donorů metylové skupiny, zvýší se metylace DNA, což vede k inaktivaci transpozonu, který aktivuje gen pro barvu srsti. Obézní žluté myši pak porodí zdravá mláďata, ze kterých vyrostou štíhlá, čilá a zdravá zvířata. Jejich žlutá barva a vrozený sklon k obezitě, diabetu a nádorům tak byly potlačeny výživou jejich matky.

Metylace DNA, na níž se podílejí látky s „aktivním metylem“, jako např. S-adenosylmetionin, kyselina folová, vitamin B12, cholin nebo betain, jsou významným regulačním mechanizmem pro expresi genů. Metylace DNA může „zapínat“ nebo „vypínat“ jednotlivé geny a řídit tak proces jejich aktivace a inaktivace. Potravinové doplňky, které jsou zdrojem metylových skupin, mohou proto významným způsobem zasáhnout do funkce genů.

Výsledky výzkumu na žlutých myších jsou velkým povzbuzením pro epigenetiku, která zkoumá jak vlivy prostředí, jako je stres a výživa matky, mohou měnit funkce genů, aniž se změní sekvence DNA. (Annu Rev. Plant. Biol. 55, 41–68, 2004, Clin Dermatol 22, 345–349, 2004, Obes. Res. 7, 506–514, 1999)

Poznámky

1) Transpozony jsou úseky DNA považované za neaktivní zbytky virových infekcí (viz Vesmír 77, 536, 1998/9). V lidském genomu tvoří parazitické transpozony 40 % celkového množství DNA.

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...