Únik metanu z plynovodů a skleníkový efekt na Zemi

Metan je skleníkový plyn, který absorbuje dlouhovlnné infračervené záření emitované povrchem Země mnohem účinněji než oxid uhličitý: v dvacetiletém horizontu asi 22krát, ve stoletém pak vzhledem k jeho relativně krátké době pobytu v atmosféře asi 8krát. I malé zvýšení jeho koncentrace v atmosféře se tak projevuje výrazným zesílením skleníkového efektu. Na druhé straně využití zemního plynu (tvořeného z 90 % metanem) jako náhrady ropy a uhlí má na skleníkový efekt Země příznivý dopad. Získání využitelné energie spálením metanu totiž uvolňuje podstatně méně CO₂ než získání stejného množství spálením ropy, či zejména uhlí. Existují však oprávněné obavy, že celosvětové zvyšování spotřeby zemního plynu, které je nezbytně spojeno s jeho přepravou na velké vzdálenosti, vyvolá také zvýšené úniky z plynovodů, a tím i silné zvýšení koncentrace metanu v atmosféře. J. Lelieveld z Chemického ústavu Maxe Plancka v Míšni a jeho kolegové vypočítali, že se náhrada uhlí a ropy zemním plynem projeví příznivě na skleníkovém efektu Země pouze v případě, když úniky z plynovodů nepřesáhnou 3 % transportovaného plynu. Ze současné roční produkce zemního plynu asi 2,6 bilionu metrů krychlových připadá na Rusko, 0,58 bilionu při celkových zásobách kolem 47 bilionů a na USA asi 0,55 bilionu.

Lelieveld a jeho kolegové měřili velmi podrobně úniky zemního plynu v délce 2400 km na nejdelších světových plynovodech, které jsou na ruském území. Zjistili, že celkové ztráty dosahují 0,7 % (s kolísáním v rozsahu 0,4 až 1,6 %) transportovaného plynu. Když vzali v úvahu i všechna zařízení a spotřebiče, určili celkové ztráty zemního plynu na 1,4 % (s kolísáním od 1,0 do 2,5 %). Tyto hodnoty jsou mnohem nižší, než se odvozovalo z dřívějších fragmentovitých údajů, a jsou plně srovnatelné s údaji získanými měřením ztrát plynovodů ve Spojených státech, které jsou udávány hodnotou 1,5 ± 0,5 %. V průběhu šedesátých až osmdesátých let minulého století vzrůstala atmosférická koncentrace metanu ročně asi o 1%. Ke konci minulého století se však koncentrace metanu v atmosféře ustálila. Je pravděpodobné, že důvodem je lepší technologie i větší pozornost věnovaná celosvětově transportu a využívání zemního plynu. (Nature 434, 841–842, 2005)