Energetický konflikt u táhnoucích lesňáčků

O životě tažných ptáků na hnízdištích toho dnes víme již poměrně hodně, dokonce bych si dovolil tvrdit, že leckdy může být problém zjistit nějakou novou skutečnost. Situace se ale prudce změní poté, co hnízdící ptáci vyvedou mláďata a vydají se na cestu do svých zimovišť. Jako mávnutím kouzelného proutku zmizí ptáci našim očím z dohledu a můžeme se jen dohadovat, jak vypadá jejich život po celých 8 měsíců, než se opět objeví v naší zahradě. Proč tomu tak je? Problém je to zejména metodický. Sledovat jedince jakéhokoli druhu v průběhu celého roku je velmi náročné a dopátrat se tímto způsobem k věrohodným zjištěním ještě těžší. Jednou z nejsofistikovanějších možností je využít analýzu stabilních izotopů z per odchycených ptáků, tak jak to provedl tým vedený Ryanem Norrisem z kanadského Ontaria u amerického lesňáčka lejskovitého (Setophaga ruticilla). Metoda je založena na skutečnosti, že pelichající ptáci zabudovávají do svých nových per právě tolik izotopu daného chemického prvku, kolik jej s potravou přijímají z okolního prostředí. Po porovnání hodnot zjištěných u ptáků s hodnotami známými z přírodního prostředí dokáže znalý badatel u odchyceného jedince poměrně přesně určit, ve které oblasti v loňském roce přepelichal. Lesňáčci jsou nuceni řešit konflikt mezi třemi energeticky nejnáročnějšími údobími života, kterými jsou hnízdění, pelichání a migrace. Nejstrategičtějším řešením je energetické výdaje pokud možno co nejvíce oddělit, což v praxi znamená: vyhnízdit, přepelichat do nového šatu, a potom se vydat na cestu k zimovištím. Nehnízdící a dříve hnízdící lesňáčci to tak opravdu dělají. Ptáci, kteří vyvádějí mláďata v pokročilých fázích sezony a investují do reprodukce více úsilí, jsou však vzhledem k „časové tísni“ nuceni pelichat v průběhu tahu. Energetická náročnost takového počínání je vysoká a projeví se na fyzické kondici. Naneštěstí pro lesňáčky ovlivňuje jejich kondice sytost oranžové barvy na právě vznikajících ocasních perech, která jsou znakem kvality samce – samice si podle nich vybírají svého pohlavního partnera. Po ukončení růstu se již složení per nemění a světlejší pera zůstanou ptákům pelichajícím za tahu až do následující hnízdní sezony. Ať chtějí nebo ne, v kategorii méně atraktivních samečků zůstanou. R. Norris a jeho kolegové tak ukázali způsob, jímž může investice do hnízdění a pelichání u tažného ptačího druhu ovlivnit sociální postavení jedinců v následujícím roce. (Science 306, 2249–2250, 2005)