Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Kolik bylo druhů ptáků moa?

 |  17. 2. 2005
 |  Vesmír 84, 69, 2005/2

Ptáci moa (Dinornithiformes) ještě donedávna představovali působivé obyvatele Nového Zélandu. Tradičně byli děleni na čeledi Emeidae (menší a zavalitější druhy) a Dinornithidae (vyšší a štíhlejší druhy). Původní morfologické práce rozlišovaly až 64 druhů, v posledních 25 letech byl však tento počet na základě střízlivých analýz snížen z 38 na „pouhých“ 11. Kosterní zbytky moa jakožto morfologicky určený materiál přímo vybízely k molekulárnímu zpracování, protože často ještě nebyly fosilizovány. Srovnání sekvencí DNA bylo použito především pro rod Dinornis a do výzkumu se zapojily hned dva vědecké týmy (britský a novozélandský). Závěry jsou velmi zajímavé. V rodě Dinornis byly původně morfologicky rozlišovány tři druhy – větší D. giganteusD. novaezealandiae, menší D. struthoides. Molekulární analýzy však ukázaly, že rozdíl mezi těmito druhy je zanedbatelný, a naopak potvrdily přítomnost dvou nových druhů – jeden obýval Jižní a druhý Severní novozélandský ostrov. Oba druhy však zároveň obsahovaly obří i malé formy. Jak tuto překvapivou skutečnost vysvětlit? Vědci pomocí molekulárních metod stanovili pohlaví zvířat a výsledek byl šokující. Větší jedinci byli určeni jako samice (dříve tedy druhy D. giganteusD. novaezealandiae) s výškou 1,2–1,9 m a hmotností 76–242 kg, menší jedinci (dříve druh D. struthoides) jako samci s výškou 0,9–1,2 m a hmotností 34–85 kg. Moa tak představují příklad extrémního sexuálního dimorfizmu u ptáků, kdy jsou samice mnohem větší než samci. Podobná pohlavní dvojtvárnost je známa také u jiných běžců, např. u kiviho (Apteryx) a u kasuára (Casuarius casuarius), a byla uvažována i pro moa z čeledi Emeidae. Novozélandský vědecký tým potvrdil závěry týmu britského ve vztahu k rodu Dinornis a dále prokázal přítomnost větších samic také pro tři rody čeledi Emeidae (Emeus, Euryapteryx a Pachyornis). Pohlavní dvojtvárnost je tedy společnou vlastností ptáků moa. (Nature 425, 172, 2003, Nature 425, 175, 2003)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné