Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Kolik bylo druhů ptáků moa?

 |  17. 2. 2005
 |  Vesmír 84, 69, 2005/2

Ptáci moa (Dinornithiformes) ještě donedávna představovali působivé obyvatele Nového Zélandu. Tradičně byli děleni na čeledi Emeidae (menší a zavalitější druhy) a Dinornithidae (vyšší a štíhlejší druhy). Původní morfologické práce rozlišovaly až 64 druhů, v posledních 25 letech byl však tento počet na základě střízlivých analýz snížen z 38 na „pouhých“ 11. Kosterní zbytky moa jakožto morfologicky určený materiál přímo vybízely k molekulárnímu zpracování, protože často ještě nebyly fosilizovány. Srovnání sekvencí DNA bylo použito především pro rod Dinornis a do výzkumu se zapojily hned dva vědecké týmy (britský a novozélandský). Závěry jsou velmi zajímavé. V rodě Dinornis byly původně morfologicky rozlišovány tři druhy – větší D. giganteusD. novaezealandiae, menší D. struthoides. Molekulární analýzy však ukázaly, že rozdíl mezi těmito druhy je zanedbatelný, a naopak potvrdily přítomnost dvou nových druhů – jeden obýval Jižní a druhý Severní novozélandský ostrov. Oba druhy však zároveň obsahovaly obří i malé formy. Jak tuto překvapivou skutečnost vysvětlit? Vědci pomocí molekulárních metod stanovili pohlaví zvířat a výsledek byl šokující. Větší jedinci byli určeni jako samice (dříve tedy druhy D. giganteusD. novaezealandiae) s výškou 1,2–1,9 m a hmotností 76–242 kg, menší jedinci (dříve druh D. struthoides) jako samci s výškou 0,9–1,2 m a hmotností 34–85 kg. Moa tak představují příklad extrémního sexuálního dimorfizmu u ptáků, kdy jsou samice mnohem větší než samci. Podobná pohlavní dvojtvárnost je známa také u jiných běžců, např. u kiviho (Apteryx) a u kasuára (Casuarius casuarius), a byla uvažována i pro moa z čeledi Emeidae. Novozélandský vědecký tým potvrdil závěry týmu britského ve vztahu k rodu Dinornis a dále prokázal přítomnost větších samic také pro tři rody čeledi Emeidae (Emeus, Euryapteryx a Pachyornis). Pohlavní dvojtvárnost je tedy společnou vlastností ptáků moa. (Nature 425, 172, 2003, Nature 425, 175, 2003)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné