Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Kolik bylo druhů ptáků moa?

 |  17. 2. 2005
 |  Vesmír 84, 69, 2005/2

Ptáci moa (Dinornithiformes) ještě donedávna představovali působivé obyvatele Nového Zélandu. Tradičně byli děleni na čeledi Emeidae (menší a zavalitější druhy) a Dinornithidae (vyšší a štíhlejší druhy). Původní morfologické práce rozlišovaly až 64 druhů, v posledních 25 letech byl však tento počet na základě střízlivých analýz snížen z 38 na „pouhých“ 11. Kosterní zbytky moa jakožto morfologicky určený materiál přímo vybízely k molekulárnímu zpracování, protože často ještě nebyly fosilizovány. Srovnání sekvencí DNA bylo použito především pro rod Dinornis a do výzkumu se zapojily hned dva vědecké týmy (britský a novozélandský). Závěry jsou velmi zajímavé. V rodě Dinornis byly původně morfologicky rozlišovány tři druhy – větší D. giganteusD. novaezealandiae, menší D. struthoides. Molekulární analýzy však ukázaly, že rozdíl mezi těmito druhy je zanedbatelný, a naopak potvrdily přítomnost dvou nových druhů – jeden obýval Jižní a druhý Severní novozélandský ostrov. Oba druhy však zároveň obsahovaly obří i malé formy. Jak tuto překvapivou skutečnost vysvětlit? Vědci pomocí molekulárních metod stanovili pohlaví zvířat a výsledek byl šokující. Větší jedinci byli určeni jako samice (dříve tedy druhy D. giganteusD. novaezealandiae) s výškou 1,2–1,9 m a hmotností 76–242 kg, menší jedinci (dříve druh D. struthoides) jako samci s výškou 0,9–1,2 m a hmotností 34–85 kg. Moa tak představují příklad extrémního sexuálního dimorfizmu u ptáků, kdy jsou samice mnohem větší než samci. Podobná pohlavní dvojtvárnost je známa také u jiných běžců, např. u kiviho (Apteryx) a u kasuára (Casuarius casuarius), a byla uvažována i pro moa z čeledi Emeidae. Novozélandský vědecký tým potvrdil závěry týmu britského ve vztahu k rodu Dinornis a dále prokázal přítomnost větších samic také pro tři rody čeledi Emeidae (Emeus, Euryapteryx a Pachyornis). Pohlavní dvojtvárnost je tedy společnou vlastností ptáků moa. (Nature 425, 172, 2003, Nature 425, 175, 2003)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu1 si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla.2 V...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné