Aktuální číslo:

2026/4

Téma měsíce:

Radioaktivita

Obálka čísla

Kolik bylo druhů ptáků moa?

 |  17. 2. 2005
 |  Vesmír 84, 69, 2005/2

Ptáci moa (Dinornithiformes) ještě donedávna představovali působivé obyvatele Nového Zélandu. Tradičně byli děleni na čeledi Emeidae (menší a zavalitější druhy) a Dinornithidae (vyšší a štíhlejší druhy). Původní morfologické práce rozlišovaly až 64 druhů, v posledních 25 letech byl však tento počet na základě střízlivých analýz snížen z 38 na „pouhých“ 11. Kosterní zbytky moa jakožto morfologicky určený materiál přímo vybízely k molekulárnímu zpracování, protože často ještě nebyly fosilizovány. Srovnání sekvencí DNA bylo použito především pro rod Dinornis a do výzkumu se zapojily hned dva vědecké týmy (britský a novozélandský). Závěry jsou velmi zajímavé. V rodě Dinornis byly původně morfologicky rozlišovány tři druhy – větší D. giganteusD. novaezealandiae, menší D. struthoides. Molekulární analýzy však ukázaly, že rozdíl mezi těmito druhy je zanedbatelný, a naopak potvrdily přítomnost dvou nových druhů – jeden obýval Jižní a druhý Severní novozélandský ostrov. Oba druhy však zároveň obsahovaly obří i malé formy. Jak tuto překvapivou skutečnost vysvětlit? Vědci pomocí molekulárních metod stanovili pohlaví zvířat a výsledek byl šokující. Větší jedinci byli určeni jako samice (dříve tedy druhy D. giganteusD. novaezealandiae) s výškou 1,2–1,9 m a hmotností 76–242 kg, menší jedinci (dříve druh D. struthoides) jako samci s výškou 0,9–1,2 m a hmotností 34–85 kg. Moa tak představují příklad extrémního sexuálního dimorfizmu u ptáků, kdy jsou samice mnohem větší než samci. Podobná pohlavní dvojtvárnost je známa také u jiných běžců, např. u kiviho (Apteryx) a u kasuára (Casuarius casuarius), a byla uvažována i pro moa z čeledi Emeidae. Novozélandský vědecký tým potvrdil závěry týmu britského ve vztahu k rodu Dinornis a dále prokázal přítomnost větších samic také pro tři rody čeledi Emeidae (Emeus, Euryapteryx a Pachyornis). Pohlavní dvojtvárnost je tedy společnou vlastností ptáků moa. (Nature 425, 172, 2003, Nature 425, 175, 2003)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Ničí ozon choleru?

Ničí ozon choleru? uzamčeno

Iva Hůnová, Libor Elleder  |  30. 3. 2026
Pražská klementinská observatoř patří k těm, které mají nejdelší řadu nepřetržitých hydrometeorologických pozorování na světě. To se všeobecně...
Jak se člověk stává biologem

Jak se člověk stává biologem

Jan Černý  |  30. 3. 2026
Biologem se člověk nerodí, biologem se člověk stává. Ne jednorázovým rozhodnutím nebo náhlým osvícením, ale pomalým vrůstáním do světa, který je...
Patnáct let Fukušimy

Patnáct let Fukušimy uzamčeno

Vladimír Wagner  |  30. 3. 2026
Nejsilnější zemětřesení v dějinách přístrojového měření lokalizovaly seismografy v pátek 11. března 2011 pod mořským dnem nedaleko Japonska....