Vulkanické série a Friedrich Johann Karl Becke

Narodil se před 150 lety na Silvestra, do rodiny majitele Univerzitního knižního obchodu na staroměstském Malém náměstí. Studovat začal na Malostranském gymnáziu, univerzitu absolvoval ve Vídni, kde se stal oblíbencem prof. G. Tschermaka (původem z Litovle) a po r. 1877 i jeho asistentem. Brzy začal psát krystalograficky, mineralogicky, a posléze i petrograficky orientované práce. R. 1890 nastoupil na řádné profesorské místo na Pražské německé Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde působil devět let, než odešel na univerzitu ve Vídni.

Zabýval se metamorfními horninami, hlavně minerálními společenstvy závislými na tlakově-teplotních podmínkách v době jejich vzniku. Jako první považoval eklogit za vysokotlakou formu gabra. Předložil koncept metamorfních zón. Zasloužil se o řešení vztahu mezi minerálním složením a strukturou krystalických břidlic a principů metamorfní zónografie. Podařilo se mu propojit mineralogický a petrografický výzkum. Zabýval se také využitím krystalové optiky – k identifikaci minerálů. Definoval závislost pozice světelné linky na indexu lomu (dnes Beckeho linka). Zavedl leptání a barvení živců v odkrytých výbrusech k odlišení od křemene.

Velmi se zajímal o vývoj magmatických horninových sérií. Na geochemickém a mineralogickém podkladě odlišil alkalické vulkanity atlantické série od vápenato-alkalických vulkanitů pacifické série (srovnával např. vulkanity Českého středohoří s vulkanity v Transylvánii). V petrografické i chemické charakteristice vulkanitů Českého středohoří těžil z prací i přátelství s prof. J. E. Hibschem (viz Vesmír 76, 632, 1997/11).

Existence základních dvou vulkanických sérií v současném globálně-tektonickém modelu dává dnes originálním Beckeho charakteristikám plně za pravdu.