Velryba biskajská v krizi

Velryba biskajská (Eubalaena glacialis) je pozoruhodný severoatlantský kytovec, který už léta trpí pod tlakem člověka (na začátku 20. století byl dokonce na hranici vymření). Dnes vědci tuto velrybu sledují, poměrně přesně odhadují její porodnost (od r. 2000 se ročně rodí průměrně 23 telat) i úmrtnost (4 %). V posledním více než roce bylo ale najednou zaznamenáno mnoho úhynů (8 jedinců včetně 3 budoucích matek), a proto se znovu začala hledat příčina. Závěry ze sledování za posledních 20 let jasně ukázaly, že počty těchto majestátních, zdánlivě neohrožených zvířat ztenčuje člověk. Pro řadu velryb končí život střetem s vojenskými či komerčními plavidly nebo v rybářských sítích (i když se je podaří vysvobodit, bývají natolik oslabené, že později hynou). Nyní se počet velryb biskajských odhaduje na 350 jedinců, což rozhodně nelze interpretovat jako pozitivně laděnou rekonvalescenci stavů od roku 1935, kdy byl lov tohoto druhu zakázán. Od roku 1980 jejich stavy pozvolna řídnou. Naopak populace příbuzné velryby jižní (Eubalaena australis) se od celosvětového zákazu lovu kytovců v roce 1986 potěšitelně zotavují. Na základě zjištěných okolností příslušní odborníci vybízejí k změnám ve prospěch velryb. Je potřeba zpomalit lodní dopravu, popřípadě ji odklonit, a dále omezit rybolov či zavést odlišné způsoby lovu s užitím sítí, které by byly pro velryby bezpečné. (Science 309, 561–562, 2005).