Olivy a životní prostředí

Produkce oliv a olivového oleje je významnou součástí ekonomik zemí kolem Středozemního moře, zároveň je ale zdrojem odpadů, které zamořují vody a půdu. A nejde o malé objemy. Samotné Řecko vyprodukuje ročně 45 000 tun černých a 20 000 tun zelených oliv, celosvětová produkce (soustředěná převážně okolo Středozemního moře) byla v roce 2002 jeden a půl milionu tuny. Čerstvě sklizené olivy se jíst nedají, obsahují množství hořkých a trpkých látek, které je nutné odstranit. Příprava zelených oliv zahrnuje loužení v hydroxidu sodném, praní a fermentaci. Černé olivy se fermentují v roztoku kuchyňské soli. Při výrobě jedné tuny zelených oliv vznikne 4–8 m³ odpadních vod, na tunu černých oliv se spotřebují 1–2 m³. Podstatnou část vyloužených látek tvoří fenoly a polyfenoly, které jsou biologicky velmi těžko odbouratelné. Odpadní vody z produkce zelených oliv jsou kromě toho ještě silně alkalické (hodnoty pH až 13,6). Běžné postupy se na jejich likvidaci použít nedají, neboť pro většinu mikroorganizmů jsou polyfenoly toxické. Jako perspektivní se jeví vícestupňový proces kombinující enzymy z hub rodu Aspergillus a chemickou oxidaci elektrolýzou a peroxidem vodíku. V poloprovozních podmínkách biologický stupeň během dvou dnů odstranil 66–86 % fenolů, hodinová elektrolýza po okyselení a přídavku peroxidu vodíku pak umožnila snížit jejich obsah až o 96 %. (Process Biochemistry 40, 1401–1408, 2005)