Zvířecí počty podle pravopisu

Naše vzdělání započalo tím, že jsme se v jedné hodině učili psát slůvka a v druhé sčítat mrkve. Až mnohem později se ukázalo, že se jedno neobejde bez druhého. Napišme si proto souvětí (původně zamotané) v úpravách různých redigujících a v každé verzi sečtěme zkonfiskovaná zvířata:

• Základ budoucí chovné stanice tvořilo sedm samců a tři samice, kteří byli zkonfiskováni osobám, jež je držely v zajetí. (Zkonfiskováno bylo deset zvířat.)
• Základ budoucí chovné stanice tvořilo sedm samců a tři samice, které byly zkonfiskovány osobám, jež je držely v zajetí. (Zkonfiskována byla tři zvířata.)
• Základ budoucí chovné stanice tvořily tři samice a sedm samců, kteří byli zkonfiskováni osobám, jež je držely v zajetí. (Zkonfiskováno bylo sedm zvířat.)
• Základ budoucí chovné stanice tvořili tři samice a sedm samců, kteří byli zkonfiskováni osobám, jež je držely v zajetí. (Zkonfiskováno bylo deset zvířat.)

Pravopisně bezchybné jsou všechny uvedené verze, pravdivé jsou však jen dvě (zkonfiskovaných bylo deset, jak jsme zjistili přímým dotazem). V prvním věcně správném souvětí se autorovi pořád nějak nezdálo „…a samice, kteří“, proto se nejprve pokusil dát přednost dámám. V druhém věcně správném souvětí zas prý nelahodilo oku „základ tvořili samice…“, estét si prostě nevybere. Ponechme ho proto jeho osudu a pusťme se do hry s jinou větou:

• Přivedl tatínkovy koně. (Zvířata byla nejméně dvě.)
• Přivedl tatínkovi koně. (Počet zvířat mohl být od jednoho výše.)
• Tatínkovi koně byli přivedeni. (Zvířata byla opět nejméně dvě.)

„Moc jednoduché,“ říkáte, „to přece známe odmalička.“ Tak to zkusme trochu zamotat:

• Obě veverky pronásledovali čtyři psi až na strom. (Dvě pronásledovaná zvířata.)
• Obě veverky pronásledovaly čtyři psy až na strom. (Žádné pronásledované zvíře – copak psi lezou po stromech?)

Zkrátka s pouhými pravidly nevystačíme, ale přitom se bez nich neobejdeme. „Většinou píšeme bez chyb, až na ty čárky,“ říkáte mi. Nevím, proč vlastně omyl v psaní i/y považujeme za hrubku, kdežto omyl v psaní čárek za prkotinu, čárky nemají jen dekorativní funkci, jak ukazují následující příklady:

• Sousedův pes, starý dvanáct let, nekouše. (Soused má jednoho psa.)
• Sousedův pes starý dvanáct let nekouše. (Soused má nejméně dva psy, ten dvanáctiletý nekouše.)
• Sousedův pes, (ten) starý, dvanáct let nekouše. Bez komentáře… zkusme jinou větu:
• Mladý samec projevující známky lidské výchovy zlikvidoval sedm včelínů. (Známky lidské výchovy projevoval jen jeden samec.)
• Mladý samec, projevující známky lidské výchovy, zlikvidoval sedm včelínů. (Známky lidské výchovy patří k projevům mladých samců.)

A nakonec – abychom nevynechali „pána tvorstva“:

• Práce pana profesora, zabývající se kudlankou nábožnou, se dočkala zaslouženého uznání. (Pan profesor napsal jednu jedinou práci.)
• Práce pana profesora zabývající se kudlankou nábožnou se dočkala zaslouženého uznání. (Pan profesor napsal více prací, ale uznání se dočkala jen ta jedna.)

„My pozor dáme a počítáme,“ slibují malé děti na scénách velkých divadel panu učiteli Bendovi už přes sto let. Text na rozdíl od hudby místy snad poněkud vyčpěl, ale uznejte sami, dát pozor a počítat vůbec nemusí být od věci.