mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Vzestupy a pády živočišných populací

 |  13. 10. 2005
 |  Vesmír 84, 569, 2005/10

Populace všech organizmů v přírodě kolísají, někdy méně, někdy více. Kolísání ale nikdy není náhodné, to by i ty nejpočetnější druhy brzy vymřely. Populační početnost jednotlivých druhů bývá regulována v určitých mezích populačním růstem závislým na populační hustotě. Každý druh má tendenci množit se exponenciálně, dokud je ho málo, ale jak hustota roste, začne hrát roli konkurence o zdroje (nebo se třeba namnoží predátoři) a porodnost se začne snižovat, zatímco úmrtnost se zvyšuje. Při překročení nosné kapacity prostředí (stavu, kdy je porodnost s úmrtností vyrovnaná) převáží úmrtnost a populační hustota začne opět klesat (a naopak). Otázkou ovšem je, jaký je přesně vztah mezi počtem jedinců v populaci a jejím růstem. Ekologové pod vedením Richarda Siblyho z univerzity v Readingu analyzovali 1780 průběhů kolísání populačních početností u 674 druhů savců, ptáků, ryb a hmyzu. Zjistili, že u většiny druhů tento vztah není lineární. Rychlost populačního růstu vztažená na jedince je při nízkých populačních hustotách hodně vysoká, ale pak rychle klesá a další zvýšení populačních hustot nevede k jejímu výraznému snížení. Jinými slovy, zatímco populace pod úrovní nosné kapacity prostředí mají tendenci rychle se namnožit, ale populační přírůstek je pak rychle zbržděn, populace přemnožené nad nosnou kapacitu tak silnou tendenci vrátit se do rovnováhy rozhodně nemají. Autoři z toho usuzují, že se většina populací může z dlouhodobého hlediska nacházet nad nosnou kapacitou prostředí, a mohou tedy po většinu času strádat.

To je ovšem extrémní interpretace. Ve skutečnosti může jít o to, že přebytek zdrojů opravdu vede k rychlému namnožení, zatímco jejich nedostatek nevede k opravdovému fyziologickému strádání, ale pouze zpomaluje rozmnožování. Populační hustota tedy sice začne klesat v důsledku přirozené úmrtnosti, ale tento nezbytný pokles se projeví po mnohem delší době než počáteční rychlé namnožení. Nejzajímavější je, že se nepotvrdila stará teorie, podle níž měly být popsaným způsobem regulovány jen populace malých krátkověkých organizmů (jež mají schopnost rychle se namnožit až přemnožit). Populace velkých dlouhověkých tvorů měly být regulovány opačně – na snížení populační hustoty reagovat nárůstem vcelku vlažně, kdežto při překročení nosné kapacity prostředí rychle poklesnout nazpátek. Tak tomu ale není. Ani hmotnost, ani taxonomická příslušnost nesouvisí s tím, jak vypadá vztah mezi velikostí populace a jejím dalším růstem. (Science 309, 607–610, 1999)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

David Storch

Prof. David Storch, Ph.D., vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Zabývá se makroekologií, biodiverzitou a ekologickou teorií. Působí na Přírodovědecké fakultě UK a v Centru pro teoretická studia (CTS), společném pracovišti UK a AV ČR, jehož byl v letech 2008–2018 ředitelem. Je editorem časopisů Ecology Letters a Global Ecology and Biogeography. Je členem Učené společnosti České republiky.
Storch David

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...