Universitas Carolina

26. října 2005 proběhne volba rektora Univerzity Karlovy. Nominovaným kandidátům jsme položili následující otázky:

1) Které body z vašich tezí považujete za nejdůležitější?

2) Jaký je dle vašeho názoru největší problém českých univerzit?

3) Proč si myslíte, že jste vhodným kandidátem na funkci rektora?

Bývá zvykem řadit autory dle abecedního pořadí. Vzhledem k tomu, že prof. Anděl je členem redakční rady, uvádíme jeho odpovědi na závěr.

Václav Hampl k první otázce:

Ze svých programových tezí bych rád v první řadě zdůraznil jejich hlavní motiv. Tím je upevnění a posílení mezinárodní prestiže Univerzity Karlovy. Zatímco v České republice je UK jednou z nejrespektovanějších organizací vůbec, v mezinárodních evaluacích univerzit nám chybí zejména dostatečný počet osobností a pracovišť, která ve svých oborech spoluudávají směr a tempo rozvoje světového vědeckého poznání. Hodlám se proto cíleně zaměřit na rozvoj vědecké a tvůrčí práce včetně jejího možného praktického (a tedy také ekonomicky přínosného) využití. Chci zásadně posílit metodickou a organizační podporu naší účasti ve velkých mezinárodních projektech typu evropských rámcových projektů. Jedině tak lze očekávat zlepšování zatím malé úspěšnosti v této důležité oblasti.

Za velmi důležité považuji také navázat na právě se rozbíhající projekt Centra UK pro přenos poznatků a technologií. Komerční využití intelektuální kapacity učitelů i studentů je na světových univerzitách zcela běžné, u nás je v plenkách. Přitom máme co nabídnout a finanční prostředky, které se tak dají získat, potřebujeme.

To mne přivádí k péči o adekvátní ohodnocení pracovníků (a doktorandů), kteří hodnotně přispívají k prestiži a ekonomickému fungování UK. Jde samozřejmě v první řadě o platy, ale i o profesní růst. V habilitačních a profesorských kritériích se musí zvýšit důraz na oborová specifika požadavků kvality.

Se zaměřením na kvalitní vědeckou práci souvisí i důraz na rozvoj doktorského studia jakožto „vlajkové lodě“ Univerzity. Na všech úrovních studia považuji nyní za důležitou prioritu realizovat ve světě běžnou „prostupnost“ mezi fakultami. Tedy aby student primárně studující na jedné fakultě mohl plnit část svých studijních povinností nebo zájmů na jiných fakultách. Základní předpoklad – celouniverzitní kreditní systém – se v současné době rozebíhá. Pro opravdové fungování prostupnosti ale zbývá rozsáhlá koordinační a organizační práce. Systematickou pozornost hodlám věnovat i organizaci a koordinaci programů celoživotního vzdělávání, které je důležitým aspektem poslání UK, a navíc pomáhá šířit kredit UK ve společnosti.

Jedním z mých cílů je i rozvoj infrastruktury. UK zatím chybí moderní informační systém, a to je podle mě významnou překážkou dynamičtějšího fungování a mezifakultní spolupráce. Hodlám prosazovat obnovu stávajících a výstavbu nových prostor. Podporovat chci další modernizaci knihoven.

Samostatnou kapitolou je problematika kolejí a menz. Bude nutné vytvořit koncepci jejich ekonomicky udržitelného provozu. Zamýšlím zvýšit podíl studentů na přípravě a realizaci systému ubytování.

Společně s představiteli dalších institucí se chci zasazovat o zjednodušování nyní bující administrativní náročnosti výuky (např. akreditace) a vědy a o pokračování růstu objemu finančních prostředků na vědu a vzdělávání v souladu s mezinárodními závazky ČR.

K druhé otázce: Podle mě se většina větších i menších problémů sbíhá k otázce dlouhodobého podfinancování vysokých škol a s tím související velmi těsné (a často nešťastné) regulaci nakládání s penězi. Někdy mi při pohledu na neuvěřitelnou složitost a objem výkaznictví připadá, že stát v otázce financí zachází s největším konglomerátem chytrých hlav jako s předškolním děckem, které se neumí správně rozhodnout zda dát kapesné na zmrzlinu nebo na dárek pro bratříčka. Máme i jiné problémy, třeba stárnutí profesorského sboru, jeho pomalou obměnu, často nepříliš pružnou reakci na poptávku na trhu vzdělání, některé nevyhovující prostory (včetně kolejí). Ale většina by se adekvátním financováním – přinejmenším při dobrém řízení – mohla vylepšovat. Financování ze strany státu začalo v poslední době růst a nezbývá než doufat, že načatý trend bude pokračovat (a zasazovat se o to). Hodlám ale hledat a využívat i další zdroje, od programů EU po komerční využití intelektuální kapacity pracovníků a studentů atd.

K třetí otázce: UK má ctižádost být světově respektovanou univerzitou. K tomu potřebuje mezinárodní věhlas své vědecké práce a renomé svých absolventů. Věřím, že moje pětiletá zkušenost s prací ve světově uznávané laboratoři na univerzitě v USA může být pro organizaci zejména vědecké práce a doktorského studia na UK prospěšná. K této sebedůvěře přispívají i úspěchy vědeckých projektů, které jsem vedl nebo pomáhal řídit na UK. Moje zkušenost předsedy Akademického senátu UK mi zase dává naději, že budu schopen integrovat zájmy fakult ve prospěch celé UK. Díky svému působení v Radě vysokých škol věřím, že budu schopen prosazovat hlas UK nejen ve prospěch jejího rozkvětu, ale i vzdělanosti a vědy v ČR vůbec.

www.cuni.cz/UK-2083-version1-TezeHampl.pdf

Štěpán Svačina k první otázce:

Vytrhnout nějaký bod z kontextu volebního programu skoro není možné. Rozvoj univerzity je třeba chápat komplexně. V delším časovém horizontu je nejdůležitější rozhodně rozšíření našich finančních zdrojů přenosem poznatků do praxe a tzv. inovační politikou. To je jeden z úkolů, který má každá evropská a americká univerzita, ale u nás donedávna nebyl rozvinut. Výsledky této aktivity se však nemohou ekonomicky výrazněji projevit v jednom funkčním období rektora. Jsou ale nejdůležitější v dlouhodobém rozvoji UK. Takto získané prostředky stimulují rozvoj pedagogiky i získávání nadaných studentů. Z bodů, které lze realizovat v krátké době, je to rozhodně dokončení informačního systému, bez kterého nelze univerzitu ani fakulty efektivně řídit. Bez komplexního informačního systému se rovněž nemůže zkvalitnit a více otevřít výuka a nelze také efektivněji získávat prostředky pro vědu a výzkum a tyto činnosti lépe koordinovat. Trvale je třeba usilovat o další zvýšení kvality vědy na UK a zlepšení podmínek pro doktorandské studium. Rychle lze realizovat i dále zmíněné větší otevření univerzity médiím a české společnosti. Jinak lze rozvíjet i vztahy s akademií věd. Vhodné je vytváření společných pracovišť. Rozhodně však není správnou cestou pouhé formální vedení doktorandů na UK bez úvazku školitele na univerzitě nebo habilitace pracovníků, kteří málo učí nebo neučí celé obory. Na komplexně fungující společná pracoviště by naopak mohly být hrdé fakulty UK i akademie věd, profitovali by z nich doktorandi a zvýšila by se efektivita výzkumu.

K druhé otázce: Je to izolace, jak v českém prostředí, tak v Evropě. V České republice málo komunikujeme s médii i institucemi, málo jsme reflexí naší společnosti. Paradoxně jsme izolováni i v Evropě, stále vyjíždí málo studentů i učitelů, málo jsme úspěšní i v evropských grantech. Opravdové vědecké kontakty se zahraničím mají úspěšné skupiny všech fakult, ale průměrný pracovník tyto kontakty nemá. Já sám jsem získal např. 2 významné účasti v 6. rámcovém programu EU a zkušenosti se získáváním těchto projektů mám. Problémem je i nedostatečné financování pedagogického procesu. Problematiku tzv. výukových koeficientů podrobně znám z doby, kdy jsem byl předsedou podskupiny pro výpočty koeficientů pedagogické náročnosti pro lékařské, farmaceutické a veterinární fakulty, v projektu MŠ, který vedl rektor pardubické univerzity prof. Ludwig. Kvalitně učit obory, které dostávají dokonce méně než 50 % reálných nákladů, dnes nelze. Pedagogický proces se nedá dotovat z vědy a z prostředků, které potřebuje UK na jiné oblasti, například na stipendia či podporu nadaných a sociálně slabých studentů. Je chybou, že se příliš srovnáváme vzájemně, musíme naše fakulty srovnávat především se světem.

K třetí otázce: Volební programy všech 3 kandidátů jsou si podobné, protože reflektují současný stav univerzity. Funkce rektora není jen reprezentativní, ale je zejména manažerská. Mohu nabídnout šestiletou recentní zkušenost děkana s řízením velké fakulty s více než 4000 studenty, 850 zaměstnanci, 72 pracovišti a rozpočtem téměř 900 milionů korun. Absolvoval jsem i manažerské studium MBA. Mám zkušenosti i z jiných škol – např. z členství ve vědecké radě ČVUT. Myslím, že jsem poznal na naší univerzitě dobře i jiné fakulty než lékařské, vystudoval jsem dvouletý postgraduální kurs na Matematicko-fyzikální fakultě, učím na Fakultě humanitních studií a i tím, že jsem absolvoval gymnázium s rozšířeným vyučováním klasickým jazykům – latině a řečtině – mám vztah i humanitním oborům. Rozhodně tedy nejsem představitelem jednoho oboru, lékařství. Jsem internistou a zabývám se zejména metabolickými onemocněními – obezitou, cukrovkou a výživou. Vždy jsem se velmi zabýval lékařskou informatikou, matematickými modely a systémovou vědou. To je pohled na svět, který lze uplatnit v řízení i v analýze činnosti prakticky všech oborů.

www.cuni.cz/UK-2083-version1-TezeSvacina.pd...

Michal Anděl k první otázce:

Ještě větší důraz než dosud chci klást na další rozvoj vědy a doktorských studijních programů. Jejich agendu chci sloučit k jednomu prorektorovi. Ten by měl sledovat podmínky pro rozvoj tvůrčí práce a hledat podporu pro ty, kteří vysoko přesahují horizont naší univerzity. Výzkum by se měl dle mého názoru zaměřit také více prakticky. Přenos vědeckých poznatků do praxe by měl přinést významně více financí. Prorektor pro akademické pracovníky představuje další můj návrh. Měl by se zabývat akademickým postupem, platovými, sociálními i profesními problémy učitelů. Významně se soustředím na sledování kvality výuky a na zapojení studentů do rozhodovacích procesů na fakultách. Fakulty by měly být pro studenty více navzájem prostupné. Studenti jsou totiž nejen spotřebiteli univerzity, ale také a zejména jejími spolutvůrci. Pro oblast kolejí a menz zřídím dozorčí radu, složenou především ze studentů a učitelů. Stejně jako ostatní kandidáti chci více peněz pro univerzitu, chci, aby naše univerzita byla mediálně aktivnější, aby hrála větší roli nejen v českém, ale v evropském vědeckém i společenském životě, aby její studenti měli zajištěno ubytování, aby byla stále zlepšována kvalita studia a aby budoucnost Univerzity Karlovy byla stejně slavná jako její minulost.

K druhé otázce: Český univerzitní výzkum včetně výzkumu na Univerzitě Karlově byl v období komunizmu těžce poškozen také tím, že univerzity nebyly primárním místem vědecké a výzkumné práce – ta se měla odehrávat v akademii věd a ve výzkumných ústavech. Proto se přerušila tradice a kontinuita a také kultura výzkumu, a proto český univerzitní výzkum, přes obrovské zlepšení v posledních letech, nehraje stále ve společnosti takovou roli, jakou má například v Británii či ve Skandinávii. S tím též souvisí další závažný fakt, že i na předních českých univerzitách je doktorskému studiu věnována menší pozornost než studiu magisterskému.

Podfinancování univerzit představuje nejen tíživý problém současný, ale i dluh budoucí.

Přijímání na mnohé české univerzity je až moc často založeno na mechanických znalostech. To jednak nemusí vést k výběru těch nejlepších, jednak to dosti významně ovlivňuje způsob výuky na školách středních.

Zejména v Praze je tíživým problémem nedostatek ubytovacích kapacit pro studenty.

K třetí otázce: Osobně pro mne není snadné činit výčet mých pozitivních vlastností, které legitimizují moji kandidaturu do tak významné funkce. Otázka je však plně oprávněná – co kandidát může univerzitě přinést. Tak tedy: mám zkušenost s prací ve vedení samosprávné studentské organizace v šedesátých letech i s tlakem na uplatnění prvků samosprávy na univerzitě v té době. V roce 1990 jsem nastoupil jako přednosta na tehdy největší pražskou interní kliniku a zásadně ji restrukturalizoval tak, aby odpovídala potřebám moderní medicíny, výuky i vědy. V roce 1996 jsem byl zvolen děkanem 3. lékařské fakulty UK. Během šesti let mého děkanství byla zavedena jako první v celé střední a východní Evropě zcela zásadní reforma studia medicíny. To vyžadovalo především vizi, ale také management založený na důsledném dialogu s akademickými pracovníky i se studenty. Studenti se podíleli na plánování jednotlivých kroků naší reformy. Ta je tak společným dílem celé akademické obce. Za období, kdy jsem byl děkanem, významně stoupla vědecká produkce fakulty, která při přepočtu na 1 pracovníka je nyní srovnatelná s produkci 1. i 2. lékařské fakulty. Získali jsme 3 vědecké záměry, tedy stejně jako kolegové z 1. lékařské fakulty, ale při čtvrtinovém počtu pracovníků. Krom toho, že jsem byl členem mnoha vědeckých i dozorčích rad univerzit, fakult i nemocnic, bylo pro můj další vývoj cenné, že jsem byl zvolen členem Rady vlády České republiky pro vědu a v ní působil osm let. Toto působení mi dalo, kromě důležitých lidských kontaktů, především neopakovatelnou zkušenost s legislativním a správním procesem i managementem české vědy, a zejména s technikou sestavování mnohamiliardového rozpočtu pro vědu a výzkum. Řada mých aktivit přesahuje rámec jedné fakulty. Na jiných fakultách jsem měl semináře nebo jsem s jejich pracovníky pořádal společné konference, které spojovaly humanitní i přírodovědné aspekty závažných společenských problémů. Jsem absolventem předchůdkyně dnešní 1. lékařské fakulty, pracuji na jiné, a na další, hradecké, jsem členem vědecké rady. Mám dobré vztahy s kolegy z řady dalších fakult univerzity. Domnívám se, že všechny své manažerské zkušenosti mohu nyní dát do služby univerzitě. K nim bych přidal trochu svého idealizmu, schopnosti vyjednávat i dohodnout se a, jak věřím, také schopnost vést. Věřím, že tím mohu naší univerzitě prospívat.

www.cuni.cz/UK-2083-version1-TezeAndel.pdf