Na paměť kmene Kaurna

Sochař John Dewey z Jižní Austrálie, který vytvořil mimo jiné fontánu na náměstí Královny Viktorie v Adelaide, je znám tím, že navštěvuje australské domorodce v jejich rezervacích a studuje jejich mytologii. Inspirován bájí kmene Kaurna, který žil a lovil na území dnešního města Adelaide, vytvořil na břehu zátoky Sv. Vincenta působivé sousoší, jemuž porozumí jen ten, kdo zná mýtus o statečném lovci Tjilbrukovi a jeho synovci Kulultuwim. Báje zároveň příslušníky kmene učila, kde na pobřežní části svého loveckého území najdou zdroje pitné vody.

Vypráví se, že prameny stvořil ve svém velkém zármutku hrdinný předek Tjilbruke, jenž během jedné zimy před dávnými časy žil v táboře dvou žen, které se jmenovaly Lepuldawi a Hatiriorn. Jejich jména dnes nesou dva nejvyšší vrcholky kopcovité krajiny poloostrova Fleurieu. V létě se Tjilbruke vydal rybařit na pláž s dnešním názvem Rapid Bay, kde ho jednoho dne dostihla zpráva, že Kulultuwi, syn jeho sestry, byl zabit poblíž řeky Sturt u Marionu. Rychle se tam vydal a brzy zjistil, že mladík porušil kmenový zákon – snědl maso ptáka emu, svého totemického zvířete – za což byl potrestán smrtí. Tělo mrtvého mladíka odnesli jeho soudci na pláž s dnešním jménem Brighton, která se nachází v jižní části Adelaide. Na této pláži bylo Kulultuwiho tělo podle starých zvyků vysoušeno nad ohněm.

Když Tjilbruke dorazil na pláž, zmocnil se těla a s nářkem ho odnesl k nedalekým pramenům (pod dnešním pomníkem), kde vysoušení mrtvého dokončil. Pak vzal tělo do náruče a nesl ho podél pobřeží až k místu poblíž Halett Cove, kde si se svým břemenem odpočinul. Tjilbruke byl zlomen zármutkem a slzy stékající po jeho tváři padaly na zem. V místě, kam slzy dopadly, vytryskl z písku pramen, který zajistil dostatek pitné vody i pro další generace.

Tjilbruke se rychle zotavil natolik, že mohl ve své smutné cestě pokračovat. Kdekoliv se zastavil k odpočinku (u Port Noarlunga, u vesnice Willunga a dalších), kanuly tam jeho slzy a dodnes jsou tam prameny pitné vody. Další jeho cesta je lemována dalšími prameny a studánkami. Na pláži Sellick Beach, před vesnicemi Casrrickalinga či Mayponga stejně tak jako před malou jeskyní u Kongartingga. Nakonec dorazil k útesům u Cape Jarvis. Obrátil se na sever a při prohledávání území před útesy našel jeskyni Janarwing. V ní zbudoval z větví vyvýšenou plošinu k uložení ostatků mrtvého a zbytky Kulultuwiho těla tam podle tradice uložil.

Byl však tak zarmoucen, že se nechtěl vrátit do vnějšího světa a nořil se stále hlouběji do skalních chodeb, až spatřil skrz otvor ve stropě jeskyně zářící slunce. Vyšplhal nahoru a uviděl nádhernou zátoku. Jakmile se otvorem protáhl ven, proměnil se v ibise, kterého dodnes můžeme spatřit, jak v této zátoce chytá ryby.

Sochu Johna Deweyho z citlivě vybraných přírodních kamenů odhalil guvernér Jižní Austrálie sir Mark Oliphant 24. září 1972. Na její zbudování přispěly akce Jihoaustralského muzea, časopisu „Sunday Mail“ a domorodé komunity Jižní Austrálie. Symbolický a esteticky působivý pomník na paměť kmene Kaurna propojuje prastarou historii australských domorodců s dnešním velkoměstem.