VESMÍR. O čem psal před lety

Jest Mars obydlen? Dosti často slýcháme od lidí, kteří jinak uznávají zemi naši za nepatrný bod v celém všehomíru, že není možno, aby ostatní světy byly obydleny a odůvodňují své tvrzení tím, že prý světy tyto naší zemi v ničem se nepodobají, že nejsou totožny s tímto mraveništěm. Staroušek Plutarch soudil o tom rozumněji tisíc let před vynalezením dalekohledu. Pravíť ve svém dílku o měsíci: „Kdybychom se nemohli k moři přiblížiti a vidouce je toliko z daleka věděli, že voda jeho jest trpká a slaná, měli bychom za blouznivce toho, kdo by nám tvrdil, že v této husté vodě žije množství rozmanitých zvířat, a to zrovna tak, jako my v řídkém vzduchu. Právě tak stalo by se nám, kdybychom tvrdili, že měsíc není obydlen, protože se nepodobá zemi. Jsou-li tam lidé, nemohou ani oni připustiti, že země jest zalidněna, poněvadž je zahalena mlhami, mračny a těžkými parami a myslí si zajisté, že je tu peklo.“

Za naší doby podobné rozumování, proti němuž Plutarch horlí, je méně omluvitelno a přece není tomu dávno, co někteří krátkozrací přírodozpytci rozhodně prohlašovali, že na dně moře není živočichů, poněvadž tlak vody na dno je tak ohromný, že by je rozmačkal […]

Seskupení a rozdělení pevnin a moří je na Marsu podstatně jiné než na zemi. Kdežto tři čtvrtiny povrchu zemského pokryty jsou vodou a pevninu tvoří tři hlavní kontinenty (Amerika, Afrika, Asie s Evropou), není na Marsu ni rozsáhlých moří ni velikých pevnin, ale samá moře středozemní, samé ostrovy, poloostrovy, úžiny, choboty a rovné průplavy.

Vesmír 1. března 1885, s. 111