Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Kdo žije na mrtvých velrybách?

 |  17. 1. 2005
 |  Vesmír 84, 7, 2005/1

Loni byly objeveny u Kalifornie v hloubce 3000 m kostry uhynulých kytovců zbarvené do růžova. Brzy se zjistilo, že ve skutečnosti jsou pokryty obrovským množstvím neznámých mnohoštětinatců (Polychaeta). Tito živočichové jsou velcí až 10 cm, mají filtrační chapadla a zvláštní kotvicí výběžky (jakési „kořeny“) plné bakterií. Bakterie se živí olejem z kytovčích kostí a žijí s mnohoštětinatci v symbióze.

Zpočátku se říkalo, že jde o další případ symbiózy v hlubokomořských podmínkách (v symbióze s bakteriemi žijí např. i bradatice rodu Riftia). Další výzkum ukázal, že podobnost symbiózy nového kroužkovce s hlubokomořskými bradaticemi není náhodná. Letos byl tento mnohoštětinatec zařazen k rodu Osedax (s druhy O. rubiplumusO. frankpressi), patřícími na základě morfologického i molekulárního studia k bradaticím (Pogonophora) z čeledi Siboglinidae. Zmíněná symbióza tedy není něčím tak mimořádným, u bradatic se to prostě „stává“. Rozdíl je jen v tom, že nově nalezení mnohoštětinatci nemají zřetelný svébytný tělesný oddíl s bakteriemi, ale cibulkovitý váček na konci těla – vaječník samice obsahující kromě vajíček bakterie. Z vaječníku vybíhá řada výrazně prokrvených zelenavých výběžků, které umožňují vlastní příjem tuku pro symbiotické bakterie (skupiny Oceanospirillales).

Nově objevený rod se od svých příbuzných nejspíš oddělil před 42 miliony let a začal se živit tukem z kostí kytovců skupiny Archaeoceti. Samice jsou velké, samečci malí a jsou chráněni v samičím vejcovodu. Jejich pohlaví je možná dáno prostředím podobně jako u rypohlavce Bonellia viridis, jehož larvička se stává samicí, pokud samostatně usedne na mořské dno. Jestliže místo toho usedne na samici, změní se v samečka. (Science 301, 1467, 2003 a 305, 668, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné