Spasení těl

Smysl znamenitého článku Stanislava Komárka, s jehož závěry zcela souhlasím, trochu zkresluje vynechání obecného kontextu, ve kterém medicínsko-průmyslový komplex připomíná středověkou církev. Komárkova metafora, že se role medicíny podobá roli, kterou měla církev v pozdním středověku, je trefná a pravdivá. Medicína však není zdaleka jedinou institucí moderní doby, která se snaží svoji roli absolutizovat do pseudonáboženských rozměrů. Řada moderních institucí se snažila a snaží o totéž. Nejznámější absolutizující instituce tohoto typu vyrostly na pseudonáboženských ideologiích komunizmu a nacizmu. Příčinou tohoto jevu je ztráta celkového „obrazu světa“ u západní civilizace a snaha najít za něj dobrou náhražku nebo náhražky. Pokud vím, jeden z prvních, kdo tuto ztrátu obrazu světa pozoroval, byl Albert Schweitzer. ¹⁾ Dobrý popis jevu a jeho důsledků najdeme již u Hermana Brocha. ²⁾ V současné době se krizí pocházející ze ztráty obecně přijatého duchovního vnímání světa zabývá z profesionálních filozofů např. J. Kekes ³⁾ a další. Z jiného úhlu se problému dotýká také Milan Kundera. ⁴⁾ Růst pseudonáboženského sebevnímání moderní medicíny není tedy výlučným jevem, ale součástí reakce moderní společnosti na ztrátu jednotícího duchovního pohledu a s tím spojené ztráty společných hodnot. Ujasnění příčiny by mohlo vést medicínský komplex k zvážení pseudonáboženských tendencí.