Jak přesný je fosilní záznam?

Biodiverzita je jedno z horkých klíčových slov biologie a zároveň téma, které přes svou neuchopitelnost (nebo možná právě kvůli ní) fascinuje množství lidí nejrůznějšího zaměření a vzdělání. Jen velmi přibližně odhadujeme, jaká je biodiverzita dnes, natož abychom měli konzistentní představu o vývoji biodiverzity v čase. Poznávání biodiverzity je zatíženo předsudky, pověrami a protichůdnými interpretacemi. Nepochybně to souvisí i s tím, jak špatně se pracuje s daty, která jsou pro studium vývoje biodiverzity k dispozici, totiž s fosilním záznamem.

Paleontolog David Jablonski (z Chicagské univerzity) spolu s kolegy (z různých jiných amerických univerzit) vnáší do debat o použitelnosti a spolehlivosti fosilního záznamu nový (opět kontroverzní) pohled. Podle zdravého selského rozumu bychom ve vrstvách blíže k současnosti očekávali více fosilních zbytků než ve vrstvách z dob vzdálenějších, protože za delší dobu mohlo náhodnými procesy z dané vrstvy zmizet více fosilií. Stejně tak si představujeme, že na úplném počátku nebyl žádný druh a dnes jich je mnoho, proto musely nové druhy speciacemi přibývat. Jak to ale bylo doopravdy, to nevíme. D. Jablonski a jeho kolegové vyšli z rozšířené představy, že za nárůst biodiverzity (na úrovni rodů) v mořích od konce druhohor (za posledních 65 milionů let) asi z poloviny může neúplný fosilní záznam. Detailně studovali fosilní mlže, sjednotili jejich taxonomii a došli k úplně jinému výsledku: 95 procent dnešních mlžů lze najít ve fosilním záznamu starém 5 milionů let, 87 procent dnešních mlžů je dokonce v záznamu starém 65 milionů let. Neúplnost fosilního záznamu se tedy na zvýšení biodiverzity podílí nanejvýš 5 procenty. Fosilnímu záznamu můžeme věřit – včetně nálezů potvrzujících nárůst biodiverzity.

Stejná data lze ovšem interpretovat i tak, že se biodiverzita vlastně moc nemění, alespoň co se mlžů týče, a dosud ani není jasné, jak spolehlivé je zmíněné sjednocení taxonomie, resp. řazení fosilních druhů do rodů. Výsledky studie by autoři přesto rádi využili k analýze dynamiky biodiverzity, eventuálně i pro předpověď jejího vývoje. (Science 300, 1133–1135, 2003)