„Plstěné“ mořské koule

Na pobřeží Středozemního moře, např. na Mallorce, ale i na mnoha dalších místech, se povalují hromady „plstěných“, světle hnědých, skoro pravidelných koulí v nejrůznějších velikostech (od průměru jednoho centimetru až po dvaceticentimetrové obry). Průvodci cestovek prý balamutí své klienty tvrzením, že to je velbloudí trus, který připlaval z Afriky.

Pravda, koule mají stejnou barvu jako velbloudi a přímo se nabízí srovnání s jejich srstí. Vysvětlení je však úplně jiné. Koule vytváří na plochých březích mořský příboj z vymacerovaných cévních svazků listových pochev posidonie. Některé koule mají „štětičky“, což jsou zbytky odumřelých lodyh. Český název – příbojové baly – jim dala botanička Denisa Blažková (Sborník čs. spol. zeměpisné 74, 150, 1969/2; Živa 45, 102, 1997/3), která nalezla něco podobného, byť ukouleného z jiných rostlin, u jihočeského rybníku Dehtář.

Středomořské příbojové baly mají původ v mořské trávě posidonii (Posidonia oceanica, čeleď Posidoniaceae), což je jedna z mála kvetoucích rostlin, které si za svůj domov zvolily slanou mořskou vodu. Její příbuzní z téhož rodu rostou po celém světě (např. u australského pobřeží). Posidonie je jednodomá rostlina s oboupohlavnými květy, které se zakládají na špicích bezlistých stonků. Vytváří podmořské „louky“ až do hloubky 40 m a vyrůstá z oddenků, jejichž věk je neuvěřitelný – píše se o nálezech starých 5000 let. A tady je i kámen úrazu. Posidonie roste velice pomalu, oddenek se za rok protáhne nejvýše o 3 cm. Do míst, odkud byla vytlačena, se navrací jen těžce. Škodí jí znečištění pobřežní vody, jež omezuje přísun světla. Jejím úhlavním nepřítelem je tropická mořská řasa lazucha tisolistá (Caulerpa taxifolia), která do Středomoří asi „utekla“ z monackého Oceánografického ústavu. Na rozdíl od posidonie roste velice rychle a mořskou trávu z jejích původních sídel vytlačuje. Sama není její ekvivalentní náhradou, pro býložravce je nejedlá, protože obsahuje toxiny. Ničí podmořský svět vázaný na tisícileté louky mořské trávy a mořští ekologové s ní zoufale zápasí. Oddenky a kořeny posidonie zpevňují mořské dno, houštiny tohoto porostu dávají základ pestrému životnímu prostředí mnoha bezobratlých a ryb, kteří zde nalézají potravu, úkryt i místo pro přisednutí. Porosty mořské trávy jsou jakousi „litorální oázou“ a oblasti, odkud ustoupily, se mění v plochy temného bahna skoro bez života. Proto se ochranáři snaží posidonii, kterou pro tyto účely pěstují na podmořských plantážích, navrátit na původní místa.

O mořské trávě se dá najít na webu mnoho dalších zajímavostí, stačí vyhledat odkazy na slovo „posidonia“ či „sea balls“, nebo můžete rovnou zabrousit třeba na adresu dragonja.nib.si/Zusterna/Slike_1.html.