VESMÍR. O čem psal před lety

Uvolnění atomové energie. […] Roku 1939 Hahn a Strassmann v Berlíně objevili, že jádra uranového isotopu o hmotě 235 se při ostřelování zpomalenými neutrony štěpí ve dvě menší jádra o hmotě nepříliš rozdílné, na př. baryum a krypton nebo stroncium a xenon. Oba odštěpky se od sebe rozletí s velkou energií, jež není nic jiného nežli uvolněná energie vazby. Součet hmot odštěpků je totiž menší nežli hmota uranového jádra a tato ztráta hmoty odpovídá uvolněné energii přibližně 160 MeV na každý rozštěpený uranový atom. Při štěpení vznikají také neutrony, a byla tudíž nasnadě myšlenka, že za vhodných podmínek může nastati t. zv. lavinová reakce, totiž postupné štěpení dalších uranových atomů neutrony, jež se při štěpení uvolňují.

To je věc v theorii velmi hezká, ale jejímu praktickému provedení stojí v cestě mnoho překážek a tak ještě v roce 1940 se všeobecně myslilo, že tento t. zv. „uranový stroj“ je hudbou teprve daleké budoucnosti. Avšak pro válečné účely není nic dosti nákladné, vede-li to k výsledku, a tak soubor anglických a amerických vědců se mohl dáti do práce na uvolnění atomové energie. Výsledkem tohoto vskutku grandiosního podniku, na nějž bylo podle novinářských zpráv vynaloženo přes 2 miliardy dolarů, byl dopad atomové pumy na Hirošimu 6. srpna 1945 a brzy na to další pumy na Nagasaki.

Vesmír 24, 139, 1945/9–10

Zvláštní účinky atomové bomby byly pozorovány v okolí Alamogoroda v Novém Mexiku, kde byla atomová bomba poprvé vyzkoušena. Dobytek na ranči, vzdáleném 32 km od místa výbuchu, význačný červenou barvou těla, vypadal po výbuchu jako pokryt jinovatkou. Odbarvení však prý zasáhlo pouze povrch srsti. Jinak zvířata zůstala naprosto zdravá. Pěstitel dobytka z okolí výbuchu přišel nejprve o barvu svého černého plnovousu a pak mu ještě v krátkém čase vousy vypadaly vůbec. Tvrdí, že ani neviděl záblesk explose, ani neslyšel detonaci, ačkoli jeho sousedé tyto zjevy bezpečně znamenali. A konečně z jiného blízkého místa sdělují, že kočka, která před výbuchem byla černá, je nyní na půl černá a na půl bílá.

Pokud možno bráti tyto údaje hospodářského inspektora Alfréda Huntera za bernou minci, je zajímavé, jak si atomová bomba zasedla na pigment, zejména černý. Nám zbývá jen doufat, že tento nepředvídaný efekt neinspiruje výrobce kosmetických výrobků k tomu, aby dal krásným dámám, kteréž si přejí být ještě krásnější, do ruky nějaký nebezpečný krášlicí prostředek.

Vesmír 24, 144, 1945/9–10

K biologickým účinkům atomové bomby. Za čas po svržení atomové bomby na japonská města se ve světovém tisku psalo o podivných onemocněních, která se hromadně vyskytla v širokém okolí místa svržení. Nejistota a tajemnost, obklopující fysikální, chemické a biologické účinky této strašné „zbraně“, dodaly také těmto zprávám přídech tajemné hrůzy. A přece je docela přirozené, že lavinovité uvolnění tak obrovského množství energie musí působit na lidský organismus kvalitativně právě tak, jako therapeuticky užívané radioaktivní záření. Že došlo k usmrcení, „spálení“ tkání postižených orgánů, je zřejmě podle známých účinků radioaktivního záření na živou hmotu. Zde ovšem přistupuje činitel další, možná v tomto případě významnější. Lavinovitým rozpadem atomů uranu o hmotě 235, kdy uvolňované neutrony „rozbíjely“ atomy další a další, byly vytvořeny isotopy prvků jiných, částečně opět radioaktivní. Ty pak během svého rozpadu dávaly vznik různým prvkům (resp. jejich isotopům), jež rozprášeny ve vzduchu se dostávaly dýchacími cestami do lidských organismů a tam pokračovaly v nezadržitelném rozpadu a mohly působit nebezpečné změny ve struktuře živé tkáně.

Vesmír 24, 61, 1945/3–4