Další záhada Marsu objasněna

Spirálovité trhliny v polárních čepicích Marsu byly pro vědce záhadou již od prvních obrázků sondy Viking v roce 1976. Pohled na tvary podobné spirálovým galaxiím nebo hurikánům viděným shora se naskýtal každé sondě, která polární oblasti Marsu snímkovala. Pokrývají totiž stovky kilometrů polárních oblastí a mají při šířce kolem deseti kilometrů hloubku přibližně tisíc metrů. Mechanizmus jejich vzniku však objasnil až Jon D. Pelletier z Arizonské univerzity v Tucsonu (USA).

Na Marsu je povrchová teplota závislá pouze na úhlu náklonu povrchu směrem ke Slunci. (Není tomu tedy jako na Zemi, kde lokální teplota závisí především na oceánských a atmosférických proudech.) Brázdy se na Marsu tvoří v důsledku nerovností jeho povrchu v polárních ledových čepicích. Místa, která jsou nakloněna trochu kolměji směrem ke Slunci, sublimují. Vzniká tak rýha, jež je ovšem vlivem sublimace stále kolmější ke Slunci, a proto sublimuje stále rychleji. Na druhé straně se vodní výpary usazují na temné straně rýhy. Brázdy tak mohou ve svém tvaru zůstávat. Tvar logaritmické spirály se pak vytvoří v důsledku toho, že směrem k pólům migrují rýhy pomaleji, jelikož je tam nižší teplota a menší náklon.

Pelletierovu domněnku potvrzuje i jeho počítačová simulace, kterou zveřejnil v dubnovém čísle časopisu Geology. (New Scientist 181, 2440, 2004) Martin Petrásek