Výběr prostředí u lejsků

Když stěhovavý pták zjara přiletí do kraje, kde chce předat svou genetickou informaci dalším generacím, musí si pro hnízdění vybrat co nejvhodnější místo. Podle čeho se rozhodne mladík, který se narodil teprve loni a danou lokalitu vidí v hnízdním období poprvé? Čím se v téže situaci bude řídit starý zkušený pták? Jednou z možností je, že se stěhovavé druhy řídí podle přítomnosti druhů stálých (viz Vesmír 82, 416, 2003/7). Příhodné místo se ale dá vybírat i podle přítomnosti příslušníků vlastního druhu. Tak to dělá například lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) v jižním Finsku. Zjistilo se, že se lejskové při výběru prostředí rozhodují podle toho, jaká byla na dané ploše populační hustota a hnízdní úspěšnost lejsků v předchozím roce.

Plochy s loňskou vysokou hnízdní úspěšností si vybírají staří (více než jednoletí) jedinci. Mladíci (jednoletí) jsou konkurenčně méně zdatní, takže se místům s velkou hnízdní hustotou starců spíše vyhýbají. Krom toho nemají o vhodnosti jednotlivých míst tak přesné informace jako staří (s podmínkami své hnízdní lokality se mohli seznámit až koncem minulé hnízdní sezony), a tak se často místo hnízdění jen potulují a pokukují, jak hnízdí ostatní. Díky odkoukaným zkušenostem se pak do reprodukce úspěšněji zapojí v příštím roce. (Journal of Animal Ecology 73, 75–87, 2004)