Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Živé organizmy v pleistocenní spraši

 |  12. 4. 2004
 |  Vesmír 83, 188, 2004/4

Spraš je žlutavá pleistocenní půda, která vznikala v dobách ledových z akumulace prachu vyvátého z předpolí kontinentálního ledovce. Ruský půdní biolog S. V. Gubin se zabýval otázkou, zda se ve sprašovém permafrostu (věčně zmrzlé půdě tvořené spraší) na severovýchodní Sibiři mohly zachovat živé organizmy. Permafrost je nejenom v závislosti na klimatu a morfologii různě mocný, ale také mívá při povrchu (např. na povlovných svazích obrácených k jihu) zónu nezamrzlé půdy, mocnou několik decimetrů, popř. i několik metrů. V této zóně mohou zajíci a drobní savci hloubit své nory, do kterých zatahují trávu a různá semena. Při dalších sprašových bouřích je tato úroveň s fosilními norami (krotovinami) pohřbívána pod mladšími sedimenty a přesouvá se do zóny permafrostu, ve kterém je schopna v sibiřských podmínkách vydržet dodnes. Pokud je sprašový pokryv proříznut nějakou mladou erozní roklí, která může být až desítky metrů hluboká, odkryjí se starší vrstvy a s nimi i krotoviny se zmrzlou „konzervou“ dávných semen a rostlinných zbytků. Ty je možné datovat pomocí radioaktivního uhlíku.

V krotovinách s výplněmi starými až 33 tisíc let, které byly odkryty v hloubkách 30–40 m pod povrchem, byly nalezeny desítky druhů vyšších rostlin včetně semen silenky (Silene stenophylla), jež se podařilo po rozmrznutí vypěstovat. Ukázalo se, že v podmínkách permafrostu si některá semena mohou udržet klíčivost po dobu několika tisíc a výjimečně i několika desítek tisíc let! Kromě vyšších rostlin bylo „resuscitováno“ velké množství mikroorganizmů – zejména bakterií, hub, prvoků a bičíkovců a také spor mechorostů. Zvláště výhodným substrátem pro mikroorganizmy jsou exkrementy fosilních hlodavců. Je zajímavé, že z našeho hlediska patřila řada nalezených druhů rostlin mezi teplomilnou flóru – a to prosím na sibiřské Kolymě, navíc ještě v době ledové. Tato zdánlivá hádanka může mít jednoduché vysvětlení – horké sibiřské léto. I současné teplomilné druhy rostlin často snášejí mrazy lépe než druhy se středními či nižšími nároky na teplotu. Je to dáno tím, že mnohé takzvaně teplomilné druhy rostou na tenkých, vysýchavých půdách někde na skalní římse, kde se v zimě nedrží sníh a kde půda promrzá až na kámen. Teplomilné je nazýváme také proto, že je navštěvujeme, když kvetou, tedy v době, kdy bývá teplo. (Loess and Paleoenvironment, Geos, Moskva 2003)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem četných úspěšných knih, např. Krajiny vnitřní a vnější (2002), Makom. Kniha míst (2004), Borgesův svět (2007), Nejistý plamen. Průvodce ropným světem (s Martinem Kašíkem, 2007), Dýchat s ptáky (2008), Podzemní Praha. Jeskyně, doly, štoly, krypty a podzemní pískovny velké Prahy (s fotografy Milanem Korbou a Martinem Majerem, 2008), Orfeus. Kniha podzemních řek (2009). V roce 2009 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Cílek Václav

Doporučujeme

Člověk páchne *alkoholem

Člověk páchne *alkoholem audio

Jaroslav Petr  |  5. 8. 2018
Že pach lidského těla „vyrábějí“ bakterie, se ví už relativně dlouho. Některé mechanismy tohoto procesu jsou ale dosud stále tajemstvím. Britští...
Do světa a zase zpět

Do světa a zase zpět

Eva Bobůrková  |  31. 7. 2018
Mladý lékař Karel Kieslich o sobě říká: „Splňuji archetyp českého Honzy“. Studuje totiž na University College v Londýně, chtěl by ve světě...
Zahalená Venuše

Zahalená Venuše uzamčeno

Jan Veselý  |  16. 7. 2018
Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné