Objevování života v extrémních podmínkách postupuje
| 15. 3. 2004Vědci od pradávna hledají nové formy života. Limity, kam až může na Zemi dosáhnout život, se zdály být jasné. Od tučňáků v Antarktidě po pouštní ještěrky na Sahaře, od vysoko létajících orlů po horníky těžící v hlubokých jihoafrických dolech.
 Za posledních několik desítek let však vědomosti o organizmech žijících v extrémních podmínkách pokročily. Lidé nalezli mikroby v nukleárních reaktorech či mikroorganizmy libující si v silně kyselém prostředí. Hluboko v oceánech, na místech, kam nedosáhne jediný sluneční paprsek, či u pramenů horkých tak, že by rozpustily olovo, byly objeveny celé ekosystémy. Oblast, kde lze hledat život, je tedy mnohem větší, než jsme si představovali.
Za posledních několik desítek let však vědomosti o organizmech žijících v extrémních podmínkách pokročily. Lidé nalezli mikroby v nukleárních reaktorech či mikroorganizmy libující si v silně kyselém prostředí. Hluboko v oceánech, na místech, kam nedosáhne jediný sluneční paprsek, či u pramenů horkých tak, že by rozpustily olovo, byly objeveny celé ekosystémy. Oblast, kde lze hledat život, je tedy mnohem větší, než jsme si představovali.
Američtí vědci Richard Hoover a Elena Pikutaová objevili v kalifornském jezeře Mono nový druh organizmu (Tindallia californiensis), který vyznává extrémně nehostinné podmínky. Jeho domovinou je bahnité jezerní dno, ve kterém je až 20% salinita a vysoce zásadité prostředí (~10 pH). Mono Lake přesto není pustým ostrovem. Lze v něm najít mnoho druhů od mikroorganizmů, přes plankton až třeba po jeden druh žábronožky (Vesmír 79, 327, 2000/6).
Zkoumané druhy jsou vysoce citlivé na kyslík a jen pár molekul vzduchu by je dokázalo zahubit, proto je velmi náročné sesbírat vzorky z blátivého dna a uchovat je neporušené. Přesto R. Hoover a E. Pikutaová předpokládají, že se jim brzy podaří popsat i další dosud neznámé druhy. (NASA Science News, www.nasa.gov, October 2nd, 2003, science.nasa.gov/headlines/y2003/02oct_gold...)
Ke stažení
 článek v pdf souboru [343,09 kB] článek v pdf souboru [343,09 kB]




















