Včely jako paraziti a hostitelé v geologické minulosti

Sledovat vztahy, jako jsou koevoluce, parazitizmus, kleptoparazitizmus či parazitoidní chování, směrem do geologické minulosti je úkol nanejvýš obtížný. V různých učebnicích paleontologie či paleobiologie jsou sice publikovány diagramy znázorňující, ve kterém geologickém období začal hmyz opylovat kvetoucí rostliny, kdy začali brouci hnízdit v dřevité hmotě apod., ale byli bychom překvapeni, na jak vratkých důkazech a interpretacích často stojí. K důkazu nestačí např. najít v geologickém záznamu určité epochy potenciálního opylovače a potenciálního „zájemce“ o tuto službu, zvláště když detailně neznáme morfologii ani jednoho z nich.

Málo je známo, že hnízdní komůrky solitérních včel jsou poměrně bohatě zastoupeny v geologickém záznamu fosilních půd. Naprostá většina jich byla popsána z kenozoika Jižní Ameriky, ale další nálezy pocházejí z Afriky i Evropy (u nás je bohaté naleziště v oligocenních tufech Doupovských hor). V jejich stěně bývá většinou jeden poměrně široký otvor, jímž vylíhlí jedinci hnízdní komůrku opustili. Četné jsou ale i tunýlky nebo chodbičky (obvykle tenčí), které spojují povrch kapslovité stavby, slepené většinou z částic písku nebo půdy, s komůrkou. Pokud některé z chodbiček nebyly dokončeny, můžeme jasně rozhodnout, jestli byly hloubeny zvenčí do komůrky, nebo naopak. Orientace tunýlků, jejich četnost a průměr pak už poskytují vcelku solidní vodítka pro rozhodnutí, zda šlo o práci hnízdních parazitů, parazitoidů, kleptoparazitů nebo „mrchožroutů“.

Problém je, že tento typ geologického záznamu byl dosud téměř ignorován. Paleontologové popisující hnízdní komůrky nejednou pokládali provrtané jedince za „poškozené“ a při terénní práci je ignorovali. Tento přístup jsme se pokusili změnit tím, že jsme tři nejběžněji se vyskytující formy perforací komůrek nebo hnízdních hrudek popsali jako samostatné ichnotaxony (fosilní stopy vybavené jménem a morfologickou diagnózou). Nejstarší takové biogenní struktury pocházejí z nejsvrchnější křídy a s mírně se zvyšující intenzitou je zaznamenáváme až do pleistocénu. Geologický záznam těchto fenoménů je však nutné značně „zahustit“, než bude možné sestavit hodnověrnější schéma vzájemných vztahů blanokřídlých a jejich nežádaných partnerů (hnízdních parazitů, parazitoidů, kleptoparazitů) v geologické minulosti.