Různě na webu a na papíře

Vědecké články se v dnešní uspěchané době zdají být příliš náročným čtením nejen pro praktiky, ale dokonce i pro vědce. V týdeníku British Medical Journal zjistili, že asi 80 % pravidelných čtenářů si přečte jenom nadpis článku, 50 % přečte i abstrakt a jen 2–5 % čtenářů pročte celý text. Proto od roku 1999 postupně začali tisknout zkrácené verze článků v co nejsrozumitelnějším jazyce a s vybranými ilustracemi. Nyní už tato praxe převládla. Průměrný původní článek má 2500–3000 slov hlavního textu, 3–4 tabulky a 2 obrázky. Krátká verze má jen 1100–1500 slov hlavního textu, 1 obrázek a 1 tabulku a vejde se na 3 stránky tištěného časopisu. Jsou z ní vyřazeny zejména popisy metod, statistická hodnocení a podrobné diskuse hájící autorovy výsledky. Celý (samozřejmě redakčně upravený) článek se pak v pdf-formátu zveřejňuje na webu (bmj.com). Úspora nákladů na tisk a zlepšená srozumitelnost článků je ovšem zaplacena celkovými vyššími náklady redakce. Nelze totiž předpokládat, že by úpravy byli schopni dělat sami autoři, a pověření redaktoři musí být dobří odborníci i zkušení v psaní. Asi třetina autorů s touto formou publikování nesouhlasí.

Nadšeni jsou naopak popularizátoři a novináři, kteří chtějí výsledky představit veřejnosti. To je v souladu s tím, co radí známý editor Tom van Loon: „Ke každé vědecké práci napiš dva abstrakty, jeden pro vědce a druhý pro veřejnost a ten ať popisuje výsledky jazykem všedního dne!“ Pokud jde o financování, bohužel pořád převládají představy, že „na internetu je to zdarma!“ či „elektronické publikování je levné“. Vydavatelské náklady ovšem musí někdo zaplatit a mylná představa uživatelů vychází z toho, že se zatím poměrně pro snadno nalézají sponzoři, kteří mají obchodní zájem na šíření internetu.

Časopis věnovaný biologii a časopis věnovaný medicíně, oba s recenzovanými články, má publikovat pouze na internetu Public Library of Science (www.publiclibraryofscience.org). Předpokládá se, že publikační náklady budou hradit z grantů či pomocí různých nadací sami autoři. Vypočtený náklad na jeden článek je ovšem 1500 amerických dolarů. Iniciativu zatím podpořil pětiletý grant soukromé nadace Gordona a Betty Mooreových v celkové výši 9 milionů dolarů. Až se vyčerpá, budou se zřejmě muset o další existenci časopisů postarat autoři článků. (European Science Editing, 29, 1, 2003)