Lží proti drogám?

Euroatlantický svět včetně akademické obce je rozdělen v postoji vůči lehkým či rekreačním drogám. Zastánci represe, vedení úředníky, náboženskými fundamentalisty a částí lékařské odborné veřejnosti, se snaží milionům rekreačních uživatelů marihuany či extáze zabránit ve víkendové zábavě. Jak ukazuje případ amerického neurologa G. A. Ricaurta z Univerzity Johnse Hopkinse, v jejich „svaté válce“ proti drogám mnohdy účel světí prostředky.

Ricaurte je pravděpodobně nejznámější odborník na extázi (MDMA) a další analogy amfetaminu, nositel nejvýznamnějších grantů na studium účinků extáze a jeden z těch, kteří velkou měrou přispěli k postavení extáze mimo zákon roku 1985 a k nedávnému přijetí vysoce kontroverzního zákona RAVE Act. Ten umožňuje například trestně stíhat majitele klubu, ve kterém byl zadržen uživatel rekreačních drog. V roce 2002 Ricaurte s velkým mediálním ohlasem uveřejnil publikaci, podle které průměrná dávka extáze způsobuje trvalé poškození mozku. Zároveň se podílel na vládní kampani, v níž se hovořilo o „extázi vypalující díry do mozku“. Kampaň byla spojena s pohlednicí Národního ústavu pro zneužívání drog (NIDA), na níž byly pomocí pozitronové emisní tomografie zobrazeny výřezy „čistého“ mozku a mozku „na extázi“. Pohlednici rozdávali pracovníci NIDA na školách a v klubech teenagerům a říkali jim, že po požití extáze se jejich mozky scvrkávají a děravějí.

Posléze vyšlo najevo, že v rámci publikované studie byly mnoha způsoby hrubě zkresleny výsledky – například tím, že pokusným paviánům a šimpanzům byly namísto perorálního podávání extáze vpichovány obrovské dávky metamfetaminu, po nichž dvě pokusná zvířata zemřela a dvě dostala infarkt. Ricaurte tvrdí, že k tomu došlo omylem. Jeho laboratoř však byla již v minulosti obviňována z publikování zmanipulovaných studií, které se snažily za každou cenu dokázat vysokou nebezpečnost rekreačních drog. Časopis Science inkriminovanou publikaci v tichosti s omluvou stáhl, vládní úřady však odmítly diskutovat o jakékoliv změně legislativy.

Pokud jde o zmíněnou pohlednici NIDA, odborníci na technologii zobrazování pomocí pozitronové emisní tomografie ji označili za záměrný, leč neumělý podvrh, na kterém je přímo patrné, jak se jeho autoři pomocí statistických triků – logaritmizace výsledných hodnot – snažili zakrýt absurditu výsledků.

V bouřlivé a navýsost zpolitizované debatě o rekreačních drogách není lehké zaujmout nestranné stanovisko. Podobné případy však jistě příliš nepřispívají k důvěře veřejnosti v serióznost a nezaujatost potřebného studia účinků rekreačních drog. Ricaurte se brání tvrzením, že ho neustále napadají vědci, kteří chtějí rekreační drogy využívat ve svých výzkumech. Je otázka, zda je lepší záměrně podvádět ve prospěch agresivní protidrogové politiky, nebo se pokusit kupříkladu extázi využít terapeuticky. Nesměle se rozbíhají projekty, které se zabývají například využitím specifických účinků extáze pro oběti násilných trestných činů, na něž nezabírají antidepresiva, nebo pro pacienty ve vrcholné fázi rakoviny. (New York Times 2. 12. 2003; Washington Post 6. 9. 2003; Science 297, 2260–2263, 2004; Science 301, 1454–1454, 2004)