Jinovatka v Přírodní rezervaci Polom

Při kontrole Přírodní rezervace Polom v Chráněné krajinné oblasti Železné hory jsme se s kolegy setkali předloni začátkem prosince s velmi krásným a zajímavým typem jinovatky. Rezervace o rozloze 18 ha leží v nadmořských výškách 550–620 m a je tvořena starým jedlobukovým porostem s vtroušenými dalšími dřevinami (podrobněji o rezervaci viz T. Vrška a kol.: Dynamika vývoje pralesovitých rezervací v České republice, Academia, Praha 2002). To, co jsme při prvním pohledu považovali za skelnou vatu omotanou kolem větve a při bližším pohledu za bujné podhoubí dřevokazné houby, se posléze ukázalo být unikátním příkladem krystalizace vody.

Jinovatka byla pouze na spadlých bukových větvích, ležících na zemi odhadem 2–4 roky. Přesněji – nacházela se hlavně při zemi, ale našli jsme ji i na větvi, která uvízla v podrostu téměř 2 m nad zemí. V lese se jinovatka vyskytovala nepravidelně. Bylo možné ujít 100 metrů, aniž na ni člověk narazil, a během dalších 20 metrů byla například na 10 větvích, přestože se spadané bukové větve na lokalitě vyskytují plošně. V okolní smrkové monokultuře nebylo po jinovatce ani stopy. Jevu jsme si všimli v 10 h dopoledne, v noci předtím byla teplota snad kolem nuly, určitě neklesla pod –5 °C. Klasická jinovatka na stromech nebyla, nebyl ani sníh, a tak vše působilo až pohádkovým dojmem – jemné, několik centimetrů dlouhé vlášení, nevětvící se, hustá, souběžně probíhající vata.

Možná byl tento jev dříve ve starých bukových lesích poměrně častý, nicméně s ústupem takových porostů se stal ojedinělým. Snad vzhledem k vzácnosti takového „lesního substrátu“ je vzácný i tento druh jinovatky. Napadlo nás také, zda by tento typ krystalizace nemohl být podmíněn strukturou podhoubí některé dřevokazné houby na povrchu větví, popřípadě specifickým mikroklimatem kolem větví způsobeným činností hub ve větvích.