Přežije polio rok 2005?

Článek o dětské obrně ve Vesmíru číslo 7 mě velice zaujal. Je to ten typ článků, kvůli nimž si Vesmír kupuji a čtu. Mám jen jednu poznámku a možná námět pro širší diskusi. Nevím, jestli autoři zaregistrovali sdělení publikované v Science 297, 1016, 2002. Jde o první syntézu životaschopného viru ve zkumavce, a to právě viru polio. Výzkumníci dokázali z úseků RNA sestavených na zakázku vytvořit úplnou virovou částici. Firma, která sekvence dodávala, podle všeho neměla ani tušení, jaký organizmus pomáhá vytvořit. Dnes si může kdokoli, kdo zná příslušnou sekvenci a disponuje dostatkem peněz, stvořit virus dětské obrny „z ničeho“. Eradikace dětské obrny by tedy znamenala nejen vyhubení viru v přírodě a zničení posledních ampulí ve všech laboratořích světa, ale i spálení všech výtisků všech časopisů a knih, kde byla sekvence viru publikována.

Ani to by nestačilo, musela by se vypátrat a zničit veškerá rukopisná dokumentace všech relevantních experimentů, dokonale vymazat všechny záznamy na harddiscích (jak známo, čtrnáctiletí počítačoví mágové dokážou hravě obnovit data, která jejich otcové považovali za vymazaná). A co zašifrovaná data v počítačích, k nimž zná heslo jen šéf CIA?

Ani tím by to neskončilo, museli by být zlikvidováni všichni lidé, kteří náhodou znají sekvenci zpaměti – a před popravou by ji nesměli nepozorovaně pošeptat dozorci podplacenému čínskou rozvědkou…

Myslím, že by stálo za to, aby se k problému vyjádřili odborníci z různých disciplín. […] Dovolím si jen stručnou úvahu. Považuje se za samozřejmé, že přírodní vědy postupují vpřed tím, že se nové poznatky nabalují na staré jako sněhová koule. Ve skutečnosti akumulaci vědeckých poznatků umožňuje nepřehledná síť politického a mocenského aparátu. Nebyla by myslitelná bez ohromných prostředků věnovaných uchovávání informací v knihovnách, bez výdajů na neustálé obnovování praktikované vědy výchovou nových generací na univerzitách, bez institucionalizovaných vědeckých autorit (Nobelových cen, akademií, lékařských komor), které rozhodují, co je hodno zapamatování a co se má zapomenout. (Kdo dnes například ví, co se dělo před Lysenkem a kolem Lysenka? Byly to opravdu všechno podvody? Nevyskytl se tam někde náhodou nějaký geniální objev? To se nikdy nikdo nedozví.) Akumulace vědeckých poznatků tedy není jejich vlastní podstatou, ale je politickým rozhodnutím o společenských prioritách. Zvrátit takové rozhodnutí, například proto, aby informace o sekvenci polioviru byla dokonale zapomenuta, je opět jiným politickým rozhodnutím. Zapomínání poznatků si může vyžádat stejně astronomické prostředky jako jejich získávání, ty ale přesto budou vynaloženy, jestliže lidstvo dojde k politickému rozhodnutí, že je to v zájmu přežití lidstva nezbytné. Možná napříště nebude povolen žádný výzkum, dokud nebude zajištěno, aby jeho výsledky mohly být v případě potřeby zničeny beze stopy…