fldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026bfldMendelu2026b

Aktuální číslo:

2026/2

Téma měsíce:

Prvky vzácných zemin

Obálka čísla

Nakolik nás ohrožují umírající družice?

 |  8. 9. 2003
 |  Vesmír 82, 487, 2003/9

Čas od času se ve sdělovacích pro-středcích diskutuje o nebezpečí, kte-ré lidem hrozí při pádu úlomků za-nikajících umělých kosmických těles, jejichž mise už skončila. Většinou se jejich zbytky vracejí do hustých vrs-tev atmosféry, ale neplatí to ve všech případech. Jednou z družic, která vyvolala obavy, byla italsko-holand-ská rentgenová družice BeppoSAX. Nezvyklé označení získala po ital-ském fyzikovi Guiseppe („Pepovi“) Occhialinim. V roce 1997 se prosla-vila příspěvkem k identifikaci zábles-ků gama. Někteří odborníci se báli, že by BeppoSAX, vážící 1400 kg, při své dráze se sklonem 4° mohla zbyt-ky dopadajícími na Zemi ohrozit území 39 států.

Argumenty optimistů znějí však dost přesvědčivě. Aniž se to veřejnost dovídá, vstoupí každý měsíc do naší atmosféry v průměru 15–20 velkých úlomků družic nebo posledních stupňů nosných raket, které jsou mnohem větší než BeppoSAX.

Tak např. v lednu 2003 se do atmo-sféry vrátilo 23 velkých objektů, mi-mo jiné dvě americké družice, horní stupně nosných raket Dlouhý po-chod 2F (5500 kg), Delta 2 (500 kg), indická GSLV (2200 kg) a Molnija (1100 kg). Kdo si dnes vzpomene na nebezpečí, které hrozilo 9. června 2000 při návratu rakety Atlas Cen-taur (resp. jejího 2. stupně – Cen-tauru)? Šlo o nosnou raketu, která dopravila na oběžnou dráhu obser-vatoř BeppoSAX, její pozůstatek byl však větší a hmotnější než zmíněná družice (měl 1700 kg).1) Má se za to, že se denně vrací z meziplanetárního prostoru na naši planetu v průměru 300 „umělých“ kilogramů, z nichž přímo na zemský povrch dopadne asi 10 %. Srovnejme to s přívalem meteoritů, z nichž dvě až tři tuny „přežijí“ dopad na zem. Zbytky umělých kosmických těles představují tedy stonásobně menší nebezpečí než to, které je spojeno s pády meteoritů.

Pravděpodobnost lidských ztrát je velice nízká. Od r. 1957 bylo vysláno nad naši atmosféru 16 000 velkých umělých objektů a při jejich návratu nebyl dosud nikdo zabit ani poraněn (jako kuriozitu zmiňme, že každoroč-ně umírá na této planetě 150 lidí, jimž spadl na hlavu kokosový ořech).

Poznámky

1) Pozn. A. Vítka: Poplach vznikl víceméně z nedorozumění. Italská kosmická agentura ASI nevyloučila možnost, že po průletu Centauru atmosférou mohou zůstat nějaké neshořelé zbytky, a proto na základě mezinárodní smlouvy o odpovědnosti za škody způsobené provozem kosmických objektů informovala státy ležící pod trasou letu. Protože družice využívala stabilizační motorky na hydrazin a nesla niklkadmiové akumulátorové baterie, hrozilo nebezpečí styku s jedovatými látkami, pokud by někdo zbytky našel a sahal na ně holýma rukama. Pravděpodobnost, že to někoho zasáhne a zabije, byla skutečně mizivá.

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Temní architekti tání

Temní architekti tání uzamčeno

Když si prohlížíte satelitní snímky grónského ledovcového štítu, místo oslnivě bílé plochy uvidíte rozsáhlé tmavé skvrny, pokrývající stovky...
Velký příběh malých rozdílů

Velký příběh malých rozdílů

Prvky vzácných zemin se postupně staly klíčovou figurou v geopolitické šachovnici. V žebříčku British Geological Survey z roku 2015 mají nejvyšší...
Jak oddělit (téměř) neoddělitelné

Jak oddělit (téměř) neoddělitelné uzamčeno

Miloslav Polášek  |  2. 2. 2026
Na kraji města Janesville v americkém Wisconsinu, uprostřed kukuřičných polí, stojí rozsáhlý areál firmy SHINE Technologies. V jedné z nenápadných...