Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Kolik bude Aralských jezer?

 |  8. 9. 2003
 |  Vesmír 82, 491, 2003/9

V době sovětské „perestrojky“ se začalo mluvit o osudu Aralského jezera (Vesmír 65, 469, 1986/867, 710, 1988/12). Situace je ještě horší, než si tenkrát novináři dovedli představit. Zachránit Aralské jezero se nepodařilo, dnes dokonce mizí z tváře Země rychleji.

Ohroženo bylo velmi vážně už od šedesátých let. Příčinou byly neuvážené zásahy do přírody, především téměř úplné, a přitom neefektivní využívání přitékajících řek k závlahám. Na starých mapách má Aralské jezero ještě rozlohu přibližně jako Irsko. Nyní se jeho hladina zmenšila už na čtvrtinu, a tím se jezero rozdělilo na Severní a Jižní. V jednom ze záchranných programů bylo k záchraně určeno Severní Aralské jezero. Vyschnutí tohoto zbytečku bývalého „moře“ se mělo zabránit výstavbou několika přehrad. Osud Jižního Aralského jezera je ještě tragičtější a pro okolní země zhoubnější. Dno se na stále větší ploše proměňuje v zasolenou rovinu, která už neochlazuje horké léto ani neohřívá krutou zimu tamější krajiny. Z bývalého dna větry odnášejí prach, který pustoší okolí a ohrožuje zdraví zbytků místního obyvatelstva. Návrhy ozelenit dno a uchránit ho před proměnou v poušť vyznívají utopicky.

Vlády bývalého Sovětského svazu se neodvažovaly nahlédnout skutečnou situaci v této části země. Předpovědi proměn jezera byly z politických důvodů záměrně zkreslovány. V důsledku toho se předpokládalo, že úroveň jezerní hladiny klesne přinejhorším z 57 metrů v roce 1965 na 34 metrů v roce 2002, a voda v důsledku vypařování zvýší svou slanost 1,6krát. Analýza Petra Zavialova z Oceánologického ústavu v Moskvě konstatuje, že úroveň hladiny poklesla už na 30,5 metru a slanost vody Jižního Aralského jezera vzrostla 2,4krát. Zvýšení slanosti je pro další osud jezera velmi nebezpečné. Spojení mezi východní a západní částí Jižního Aralského jezera bude záhy zlikvidováno – a výsledkem budou tři jezera.

Osud Aralského jezera je tedy asi už zpečetěn. Toto sovětské dědictví vlády Kazachstánu a Uzbekistánu těžko zvládnou. Vědce už spíš zajímá, jak lidem zachránit zbytky vody přitékající sem nyní místními řekami. Vždyť dříve proslulá Amudarja s deltou o rozloze 9000 km2 ústí do Aralského jezera jen občas, protože svou vodu ztrácí výparem, vsakováním a využitím pro zavlažování. A Syrdarja vůbec mizí v poušti.

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné