Klimatické změny v Holandsku

Klima se mění, cítíme to všichni, a i kdyby naše pocity byly (jako již tolikrát předtím) mylné, potvrzují to klimatická měření. Jedním ze států s nejlepším klimatickým výzkumem je Holandsko. Důvod je zřejmý – žádná další země (snad s výjimkou Bangladéše) neleží na okraji proměňujícího se oceánu, navíc v deltě velké řeky, kde se odrážejí povodně i sucha z celého povodí. V květnu 2003 Královský nizozemský meteorologický institut (KNMI) publikoval zprávu o klimatických změnách v Holandsku. Jejím základem byly odpovědi na tři otázky:

• Jaké jsou aspekty současných změn klimatu?
• Jak interpretujeme změny, které již nastaly?
• Jaká je klimatická budoucnost?

Teplo trvá už od roku 1990, nejteplejší byly roky 1990, 1999 a 2000, ale loňský rok nebyl o mnoho chladnější. O tom, že se tato část Evropy otepluje, nelze pochybovat. Nejzřetelnější je to v zimě a na jaře. Vegetační období se prodloužilo téměř o měsíc. Spotřeba energie na vytápění domů poklesla. V letech 1999–2002 rovněž vzrostly srážky obecně i počet silných dešťů. Na otázku, zda je oteplování Holandska součástí globálního oteplování, se kupodivu těžko odpovídá, protože dráhy teplot se v různých částech Země pohybují jakoby chaoticky a regionální rozdíly jsou velké.

Značný podíl oteplení je nutno přičíst zejména změně směru větrů. Větry přicházející z východu jsou v zimě studené a v létě teplé, s větry přicházejícími ze západu je to naopak. Studenější počasí v letech 1940–1970 je třeba přičíst právě převládajícím zimním větrům, které z východu přinášely někdy až mrazy. V druhé polovině 20. století se začínaly výrazněji uplatňovat teplejší zimní větry přicházející z jihozápadu, od Atlantského oceánu. Povrchové teploty Atlantiku stoupají, a tím roste odpar i množství transportované vody.

Změna směru větrů pochopitelně závisí na rozložení tlakových níží a výší, které jsou součástí klimatického systému celé severní polokoule. Poslední výzkumy ukazují, že důležitým spouštěčem klimatických změn v nižší části atmosféry je teplota ve stratosféře, ve výškách zhruba odpovídajících ozonosféře. Stratosféra se v oblasti severního pólu ochlazuje, což zejména koncem zimy přispívá k průnikům teplejšího vzduchu.

Holanďané očekávají, že průměrné roční teploty dále porostou. To ještě nemusí být tragické. Podstatně závažnější jsou změny hydrologického cyklu. Přibývá extrémních srážek a zvětšuje se pravděpodobnost příchodu vlhkých let. Následkem vyšších letních teplot roste odpar, tudíž je pravděpodobný výskyt suchých období. V deltě Rýna zřejmě vzroste celkový průtok ve studené polovině roku, zatímco v létě mohou být častěji sucha doprovázená průniky slaných vod do vnitrozemí. Hladina moře se v příštím tisíciletí zvedne o několik metrů, ale s vyšší erozí pobřeží musejí Holanďané počítat již v těchto letech.

Při regionálních analýzách klimatu se povodí Rýna chová poněkud jinak než povodí Labe. Zpravidla nebývá povodeň na obou tocích zároveň, ale v desetiletí, kdy nastane v západní Evropě extrémní situace, reaguje s nějakým časovým posunem i střední či východní Evropa. Holandská zpráva pro Českou republiku je vcelku jednoznačná a odpovídá počasí, jaké zatím pozorujeme v tomto létě. Sice ještě nevíme, jak se bude počasí vyvíjet dál, ale tušíme, že se stále častěji budeme i v rámci jednoho roku pohybovat někde mezi povodní a suchem. (www.knmi.nl/voorl/nader/klim/klimaatrapport...)