Kornati a Telašćica

K chráněným územím v Chorvatsku patří od r. 1980 Národní park Kornati, který zaujímá větší část stejnojmenného souostroví ze skupiny Severodalmatských ostrovů. Spolu s blízkým okolím jsou Kornati považovány za nejčlenitější a „nejhustší“ ostrovy v celém Středomoří. Jde vlastně o pokleslou, mořem zaplavenou část pobřežních hor, jejichž vrcholové části vyčnívají nad hladinu. Od souběžného Dinárského pohoří se neliší ani složením, převažují zde vápence až dolomity druhohorního stáří.

Kromě největšího Kornatu je součástí národního parku devadesát dalších ostrovů, ostrůvků a útesů. Původně ke kornatskému parku patřily i nejjižnější výběžky ostrova Dugi otok, v r. 1995 však zde byl vyhlášen Přírodní park Telašćica (pojmenován byl podle zálivu oddělujícího jižní výběžky ostrova).

Součástí Telašćice je krasová prohlubeň (polje) o délce 800 m, vyplněná slaným jezerem Mir. Výška jezerní hladiny se udržuje přibližně na úrovni moře, s nímž je jezero spojeno několika přírodními drenážkami. V důsledku toho se i v jezeře projevuje příliv a odliv, byť méně zřetelný a poněkud opožděný.

Druhým výrazným povrchovým tvarem Telašćice je skalní útes Grpašćica, jehož svislé až převislé stěny jsou víc než sto metrů vysoké. Vznikly působením příboje na čelo mírně skloněných vápencových vrstev.