Jak z krve udělat játra

Dospělí savci si udržují životnost svých orgánů pomocí tkáňových kmenových buněk. Ač je těchto buněk malý počet, dokážou si lépe rozdělit „práci“, takže vydrží, zpravidla po celý život jedince, opravovat a nahrazovat odumřelé nebo poškozené buňky. Unikátní jsou tím, že dokážou vytvořit tkáňově specifické zralé buňky v době, kdy už jsou orgány dávno zformovány. Tím se také liší od embryonálních kmenových buněk.

Se zajímavým objevem přišli C. Wang a G. Vassilopoulos. Krevní kmenové buňky z kostní dřeně mohou opravit poškozená játra, která neobsahují vlastní kmenové buňky. Nové hepatocyty ale nevznikají přímou diferenciací z dřeňových kmenových buněk, nýbrž jejích fúzí s původními hepatocyty! Vědci použili myši, kterým nefunguje životně důležitý enzym fumarylacetoacetát hydroláza (Fah deficientní myši). Transplantovali jim krevní kmenové buňky a játra se regenerovala natolik, že myši přežily. Když si pak vědci prohlíželi nové jaterní buňky zblízka, s překvapením zjistili, že nesou genetické znaky dárce i hostitele. To lze vysvětlit jedině splynutím obou typů buněk.

Není příliš pravděpodobné, že by tento mechanizmus mohl platit obecně ve všech tkáních. Ne všechny buňky by unesly jednu chromozomovou sadu navíc. Pro hepatocyty to ale není žádná novinka. Často totiž obsahují několik kopií každého chromozomu zcela přirozeně. Tento způsob léčby zdá se tedy být ušit na míru právě jen jim. (Nature 422, 823, 2003/4)