Aktuální číslo:

2018/4

Téma měsíce:

Forenzní věda

Černá a Bílá cesta ke hřbitovu

 |  4. 8. 2003
 |  Vesmír 82, 476, 2003/8

Ponechme stranou jména typu Černá skála (čedič) či Bílá hlína (kaolin) a zaměřme se na ta méně srozumitelná. Černý v zeměpisných jménech často znamená zalesněný jehličnany, což se sice rovněž odvíjí od černé, resp. temné barvy, opozitem však nemusí být ani bílý, ani listnatý (např. v sousedství Černých Voděrad jsou Polní Voděrady).

U některých jmen znamená přívlastek černý mnohdy něco negativního, např. špatný, pochmurný, neblahý, bezvýznamný, nebezpečný, zoufalý, pohřební… Pokud jde o vodní toky, podle jedné z hypotéz jsou černé ty zlé, nebezpečné, divoké, a přitom malé a špatně využitelné, kdežto bílé se vyznačují poklidným, širokým tokem a celospolečenským přínosem. Autor hypotézy srovnává ČernouBílou Orlici (dnes se jmenují Divoká a Tichá), ČernouBílou (Lužickou) Nisu, ČerniBeli Iskar. Věrohodnost hypotézy posoudit nemohu, vím jen, že na všechny případy ji aplikovat nelze. Šťastně se zřejmě nežilo v osadách Černovír (dnes část Olomouce) nebo Černvír (u Tišnova), které byly založeny při vířivých, rozvodňujících se tocích (Moravě a Svratce); podobný osud stíhal pole či lesy zvané Černý vír, popř. Černý vírek. Úsek silnice řečený Černá míle byl neustále ohrožován lupiči, hojnou Černou stezku vždy buď přepadali lapkové, nebo ji využívali pytláci, pašeráci, štvanci a podivíni. V Sýčině na Mladoboleslavsku vede Černá cesta (zvaná též Umrlčí) rovnou ke hřbitovu. Přívlastek bílý v přeneseném významu znamenal mimo jiné zděný (tak vznikla místní jména Bílý Kostel, Bílý Kostelec, Beleja Cerkov, ba i Whitchurch), občas se ale vyskytuje v podobě ryze abstraktní – ve významu čistý, nevinný, zduchovnělý. Jména Bílá studánka, U bílé paní či U bílé ženy patrně souvisejí s regionálními pověstmi o víceméně vábných tajemných zjeveních. Odpověď na otázku, proč je abstraktně bílých jmen méně než černých, by patrně poskytli novináři – zatímco černé kroniky mají už svou tradici, o výskytu „bílé kroniky“ jsem ještě neslyšela.

V jednom bodě se bílá s černou setkávají. V obci Lensedly u Říčan je Bílá cesta (zvaná též umrlčí) a vede rovnou ke hřbitovu… Podle místních vykladačů souvisí jméno s představou smrti jako mystické postavy v bílém hávu. Čekáte-li pointu, nedočkáte se. Lze jen konstatovat, že ty dvě mezní barvy, které nemají odstíny, k představám o posledních věcech člověka patří. (Naše řeč 86, 82, 2003/2)

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Hledět ke hvězdám nikdy nebylo těžší

Hledět ke hvězdám nikdy nebylo těžší

Eva Bobůrková  |  23. 4. 2018
Vidět Mléčnou dráhu? Nebe plné hvězd? V Evropě dnes nemožné. V Chile se problém světelného znečištění řeší, říká astronom a zástupce Evropské...
Táto, mámo, máme molu!

Táto, mámo, máme molu!

Halina Šimková  |  20. 4. 2018
O početí nového lidského života často mluvíme jako o fascinujícím zázraku. Mechanismy tvorby pohlavních buněk a oplození jsou však evolucí...
Bitva o mozkové neurony

Bitva o mozkové neurony audio

Jaroslav Petr  |  12. 4. 2018
Před pár dny utrpěla naše představa o neustálé obnově lidského mozku nově vznikajícími neurony „těžké K.O.“. Teď se ale z článku v časopisu Cell...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné