Černá a Bílá cesta ke hřbitovu

Ponechme stranou jména typu Černá skála (čedič) či Bílá hlína (kaolin) a zaměřme se na ta méně srozumitelná. Černý v zeměpisných jménech často znamená zalesněný jehličnany, což se sice rovněž odvíjí od černé, resp. temné barvy, opozitem však nemusí být ani bílý, ani listnatý (např. v sousedství Černých Voděrad jsou Polní Voděrady).

U některých jmen znamená přívlastek černý mnohdy něco negativního, např. špatný, pochmurný, neblahý, bezvýznamný, nebezpečný, zoufalý, pohřební… Pokud jde o vodní toky, podle jedné z hypotéz jsou černé ty zlé, nebezpečné, divoké, a přitom malé a špatně využitelné, kdežto bílé se vyznačují poklidným, širokým tokem a celospolečenským přínosem. Autor hypotézy srovnává Černou a Bílou Orlici (dnes se jmenují Divoká a Tichá), Černou a Bílou (Lužickou) Nisu, Černi a Beli Iskar. Věrohodnost hypotézy posoudit nemohu, vím jen, že na všechny případy ji aplikovat nelze. Šťastně se zřejmě nežilo v osadách Černovír (dnes část Olomouce) nebo Černvír (u Tišnova), které byly založeny při vířivých, rozvodňujících se tocích (Moravě a Svratce); podobný osud stíhal pole či lesy zvané Černý vír, popř. Černý vírek. Úsek silnice řečený Černá míle byl neustále ohrožován lupiči, hojnou Černou stezku vždy buď přepadali lapkové, nebo ji využívali pytláci, pašeráci, štvanci a podivíni. V Sýčině na Mladoboleslavsku vede Černá cesta (zvaná též Umrlčí) rovnou ke hřbitovu. Přívlastek bílý v přeneseném významu znamenal mimo jiné zděný (tak vznikla místní jména Bílý Kostel, Bílý Kostelec, Beleja Cerkov, ba i Whitchurch), občas se ale vyskytuje v podobě ryze abstraktní – ve významu čistý, nevinný, zduchovnělý. Jména Bílá studánka, U bílé paní či U bílé ženy patrně souvisejí s regionálními pověstmi o víceméně vábných tajemných zjeveních. Odpověď na otázku, proč je abstraktně bílých jmen méně než černých, by patrně poskytli novináři – zatímco černé kroniky mají už svou tradici, o výskytu „bílé kroniky“ jsem ještě neslyšela.

V jednom bodě se bílá s černou setkávají. V obci Lensedly u Říčan je Bílá cesta (zvaná též umrlčí) a vede rovnou ke hřbitovu… Podle místních vykladačů souvisí jméno s představou smrti jako mystické postavy v bílém hávu. Čekáte-li pointu, nedočkáte se. Lze jen konstatovat, že ty dvě mezní barvy, které nemají odstíny, k představám o posledních věcech člověka patří. (Naše řeč 86, 82, 2003/2)