Chytrá společnost?

V článku „Chytrá společnost aneb Znalosti jako základní zdroj“ autor konstatuje, že nenašel lepší český ekvivalent pro „společnost znalostí“, než je „chytrá společnost“. Bohužel již neodůvodňuje, proč tento ekvivalent hledal.

Základem informační společnosti jsou informace, kdežto znalosti jsou základem následující fáze vývoje – společnosti znalostní. Tento termín se běžně používá v českých odborných časopisech, knihách, přednáškách, novinách apod. Překládat knowledge society jako chytrou společnost a ztotožňovat znalost s chytrostí není možné ani při značném stupni volnosti. V praxi by to působilo směšně až provokativně – chytrá společnost, chytrý management, chytrý pracovník, chytrá technologie, chytrá práce, chytré zaměstnání apod. Znalostní společnost je termín přesně odpovídající překladu anglického termínu knowledge society a z něj odvozených knowledge management, knowledge worker, knowledge technology apod. Zda bude znalostní společnost zároveň společností chytrou, to ponechme hodnocení historiků ve vzdálenější budoucnosti. Nahradit pojem znalostní společnost a jeho odvozené termíny pojmem chytrá společnost mi však připadá nechytré.

Také charakteristika „chytrých pracovníků“ jako „lidí na počítači – správců sítí, asistentů, lékařské techniky, kvalifikovaných dělníků… profesionálů v určitém oboru“ neodpovídá současnému reálnému stavu. Znalostní pracovníci (znalostní specialisté) jsou dnes charakterizováni jako pracovníci vyznačující se mimo jiné hlubokými znalostmi v synteticko-analytickém myšlení, oboru uplatňovaném i v širších souvislostech, který využívá intuici a improvizaci, kritickou interpretaci informací, schopnost vytvářet z dostupných informací variantní závěry apod. Jsou to tedy lidé, kteří jsou schopni z informací vytvářet znalosti jako zobecněné poznání určité části reality. V podnikatelském prostředí je obvykle jejich cílem získat z dostupných informací konkurenční výhodu pro konkrétní podnikatelský subjekt. V tomto prostředí jsou také považováni za nový typ vedoucí osobnosti vedle vůdce a manažera (golden collars vedle white collars).

Domnívám se, že podobné snahy zavádět ekvivalentní termíny, když již existují termíny ustálené, prohlubují komunikační krizi, o které se v současné době často diskutuje. Společným úkolem všech vědeckých i odborných pracovníků by mimo jiné mělo být komunikaci usnadňovat.

Odpověď: Nové obory, nová témata, rychle se proměňující svět nás nutí věci pojmenovávat, a to někdy způsobem, který křiví jazyk. Na začátku devadesátých let řada přírodovědců přemýšlela jak nahradit slovo „environmentální“. Těžko leze do úst, má příliš mnoho neznělých „m“ a „n“, a navíc jako by obsahovalo slovo „mentální“. Nakonec se celkem vžilo, ale nikomu velkou radost nedělá. Asi nejlepší rada, kterou jsem slyšel, zněla, že jej máme používat, ale že při vyslovování můžeme polykat prostřední „n“, a tedy říkat něco jako „enviromentální“. Další, ještě horší název jsou pověstné „gender studies“ jako bezmyšlenkovitě přejatý termín. Tady již nejde jenom o anglický název, ale také o to, že náplň těchto studií je podle kulturního zázemí trochu jiná v anglosaském světě než třeba na Balkáně. A budeme-li používat anglický název, tak se přeci jenom přihlašujeme k anglosaskému pojetí. Jak je to s termínem „knowledge society“? Především, zcela jistě to není informační společnost, ale společnost, která přes informace dospívá k nějakým znalostem. Výraz je v českém prostředí často překládán jako „společnost znalostí“ nebo ještě častěji „znalostní společnost“. Od slova jakost mohu utvořit přídavné jméno jakostní; od slova malost již ne, věci nejsou malostní, ale malé. Něco podobného se týká slova blbost, náladu (či společnost) nemůžeme označit za blbostní, ale jenom za blbou. Ale ani slovo „znalý“ nevyjadřuje skutečnost, protože se okamžitě ptáme: „znalý čeho“? Nejsme-li spokojeni se slovy, můžeme navrhovat (nikoliv prosazovat) jiná slova. Jazyk je živý organizmus, termíny spolu soupeří, doplňují se, podléhají slovnímu darwinizmu. Výraz „znalostní“ mi vadí, protože obsahuje rozpor mezi tím, co proklamuje – tedy znalostmi, symbolickou analýzou, postižením kontextů atd. – a neumělým použitím jazyka. Jde mi o to, aby chytrá společnost používala jazyk znalým, a nikoliv blbostním způsobem.

Václav Cílek