Jak předcházet omylům v lékařské praxi?

V únoru 2003 transplantovali na Lékařské fakultě Dukeovy univerzity v Severní Karolíně srdce a plíce sedmnáctileté dívce. Operace se podařila, ale pacientka zemřela. Plíce a srdce, které dostala, byly od dárce s krevní skupinou A, kdežto pacientka měla krevní skupinu 0. Ve výjimečných situacích je sice transplantace mezi lidmi s neslučitelnými krevními skupinami možná, ale děje se to záměrně a vše se musí dobře připravit. K tragické příhodě v Severní Karolíně však došlo omylem.

Dívka byla dcerou mexického šoféra. Trpěla vzácnou vrozenou kardiomyopatií, kde jen transplantace může zachránit život. Do USA se její rodina dostala před třemi lety a začala získávat peníze na operaci žebráním na ulici. Operace je neobyčejně náročná a v celých USA se provádí sotva třicetkrát za rok. Peníze na operaci nakonec získala nadace, která byla k tomu účelu založena.

Transplantace srdce a plic vyžaduje spuštění složitého procesu, při němž je nezbytná bezvadná spolupráce desítek lidí a mnoha institucí, počínajíc v tomto případě Bankou orgánů státu New England. Ta okamžitě, když se přišlo na omyl, poskytla další srdce a plíce, ale druhá operace už jí nezachránila život. Přesto vedoucí týmu chirurgů prohlásil jasně: „Jsem to jednoznačně já, kdo je odpovědný za omyl.“

Medicína dnes dokáže zázraky. Umíme to i u nás. Nedávno v Institutu experimentální medicíny v Krči zachránili život staršímu muži transplantací umělého srdce, aby se dočkal transplantace srdce od lidského dárce. K omylu však došlo i u nás, když např. v Hradci Králové vyoperovali ledvinu na té nepravé straně těla.

Umění a schopnosti lékaře nestačí. Je třeba zajistit takovou organizaci práce, aby k omylům nemohlo docházet (přesněji aby se jejich pravděpodobnost snížila na naprosté minimum, kde možné dobrodiní daleko převáží zbývající možnost rizika). V Americe volají po legislativní regulaci takové kontroly. Nejsem si jist, že je to nejlepší cesta. Alibistické právní procedury by mohly vést k tomu, že před jejich zdárným dokončením pacienti umřou. (New Engl. J. Med. 348, 1083–1084, 2003)