Lasery pomáhají i při restaurování obrazů

O barevné paletě mnoha slavných umělců jsme mívali nesprávné představy, protože povrch jejich obrazů byl mnohokrát opravován dalším lakováním, které upevnilo na obraze prach a spalné produkty z hořících svíček či olejů. Platí to nejen o slavné Rembrandtově Noční hlídce, která s nocí neměla mít nic společného, ale také o známých Michelangelových freskách v Sixtinské kapli, jejichž nedávné restaurování obnovující jasné barvy vyvolalo mezi odborníky vášnivé debaty. Letité vrstvy závěrečných laků odstraňují restaurátoři z povrchu obrazů obvykle rozpouštědly. To má však dvě úskalí: rozpouštědlo se buď nanáší příliš jemně a ztmavlá vrstva se dokonale neodstraní, nebo pronikne příliš hluboko a naruší barevné vrstvy. Nová technologie, jejíž vývoj podpořila grantem Evropské komise, odstraňuje staré laky a špinavé nánosy excimerovým laserem o vlnové délce 248 nm, kde excimerem (nestabilní molekulou vznikající působení vzbuzeného atomu s atomem v základním stavu) je KrF (halogenid kryptonu). Jeden pulz odstraní vrstvu laku tlustou 50 až 80 mikrometrů. Mnohokanálovým spektroskopickým postupem se neustále sleduje, zda se odstraňuje jen vrstva krycího laku a nenarušuje se barevná vrstva malby (jestli se nemění nebo nepálí pigmenty). A pochopitelně – jako při použití jiných technik – musí restaurátorskému zásahu předcházet pečlivá studie materiálů, které malíř užil. (Photonics Spectra 37, 40–41, 2003/5)