Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Klíče dárcem života

 |  3. 11. 2003
 |  Vesmír 82, 608, 2003/11

Pomístní jméno Klíč je v různých obměnách roztroušeno po celých Čechách: Klíčí, Na klíčku, Za klíčema, U klíču, Zákličák, Klíčnice apod. Přitom jména jsou evidentně starší než domácí zvyk zamykat každou psí boudu, navíc se vyskytují i na místech neobydlených.

Odvíjejí se patrně od prastarého základu ključ vřídlo, pramen, jehož existence není na našem území písemně doložena. Slovo souvisí se starým klěti se klíčit, které se v původním významu bíti, tlouci nezachovalo, přeneseně však znamenalo probíjet se ze země na světlo (mimo jiné i prudce vyvěrat). Vstup praslovanského slova ključ do pomístních jmen by pak byl snadno vysvětlitelný, slovo zřejmě začalo označovat pozemek, na němž vyvěral pramen, později i mokřinu (jestliže pramen nebyl podchycen, vytvořila se na tom místě podmáčená půda). S těmito významy se totiž shoduje charakter mnoha dnešních klíčových míst nejen na území Čech, ale u většiny Slovanů převážně jde o pozemky mokré nebo ležící u vodního toku či rybníka. Vypadá to, že obecné slovo klíč (pramen) bylo známo již v předhistorické době na celém slovanském jazykovém území.

Legendární Antonín Profous (autor publikace Místní jména v Čechách) sice vykládá místní jméno Klíčany (vesnice u Prahy) z osobního jména Klíč (existovalo již ve středověku), ale ze srovnání všech jmen tohoto typu vyplývá, že by mohlo jít o ves lidí bydlících u klíče. Krajinou kolem Klíčan neprotéká žádný pořádný vodní tok a bez vody není života. Místní pramen proto mohl být dostatečnou motivací k tomu, aby okolo něj byla založena vesnice a dostala po něm i jméno. (Onomastické práce 4, ÚJČ AV ČR 2000, s. 352-354)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné