Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025

Aktuální číslo:

2025/10

Téma měsíce:

(Ne)pozornost

Obálka čísla

Klíče dárcem života

 |  3. 11. 2003
 |  Vesmír 82, 608, 2003/11

Pomístní jméno Klíč je v různých obměnách roztroušeno po celých Čechách: Klíčí, Na klíčku, Za klíčema, U klíču, Zákličák, Klíčnice apod. Přitom jména jsou evidentně starší než domácí zvyk zamykat každou psí boudu, navíc se vyskytují i na místech neobydlených.

Odvíjejí se patrně od prastarého základu ključ vřídlo, pramen, jehož existence není na našem území písemně doložena. Slovo souvisí se starým klěti se klíčit, které se v původním významu bíti, tlouci nezachovalo, přeneseně však znamenalo probíjet se ze země na světlo (mimo jiné i prudce vyvěrat). Vstup praslovanského slova ključ do pomístních jmen by pak byl snadno vysvětlitelný, slovo zřejmě začalo označovat pozemek, na němž vyvěral pramen, později i mokřinu (jestliže pramen nebyl podchycen, vytvořila se na tom místě podmáčená půda). S těmito významy se totiž shoduje charakter mnoha dnešních klíčových míst nejen na území Čech, ale u většiny Slovanů převážně jde o pozemky mokré nebo ležící u vodního toku či rybníka. Vypadá to, že obecné slovo klíč (pramen) bylo známo již v předhistorické době na celém slovanském jazykovém území.

Legendární Antonín Profous (autor publikace Místní jména v Čechách) sice vykládá místní jméno Klíčany (vesnice u Prahy) z osobního jména Klíč (existovalo již ve středověku), ale ze srovnání všech jmen tohoto typu vyplývá, že by mohlo jít o ves lidí bydlících u klíče. Krajinou kolem Klíčan neprotéká žádný pořádný vodní tok a bez vody není života. Místní pramen proto mohl být dostatečnou motivací k tomu, aby okolo něj byla založena vesnice a dostala po něm i jméno. (Onomastické práce 4, ÚJČ AV ČR 2000, s. 352-354)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Zadání testu z titulní strany

Zadání testu z titulní strany

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Na titulní straně říjnového Vesmíru jsme otiskli Bourdonův test setrvalé pozornosti, známý také jako Bourdonův-Wiersmův test. Jde o tradiční...
Vypravěč velkých příběhů

Vypravěč velkých příběhů

Ondřej Vrtiška  |  29. 9. 2025
Je Jan Černý spíše imunolog, nebo buněčný biolog? Sám o sobě raději mluví obecněji jako o přírodovědci, do menších škatulek se nevejde. Stejně...
Když dva vidí totéž, není to vždy totéž

Když dva vidí totéž, není to vždy totéž uzamčeno

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Slavný citát, připisovaný polskému básníkovi Stanislawu Jerzy Lecovi a zhudebněný Ivo Jahelkou, říká, že seno voní jinak koním a jinak...