Klíče dárcem života

Pomístní jméno Klíč je v různých obměnách roztroušeno po celých Čechách: Klíčí, Na klíčku, Za klíčema, U klíču, Zákličák, Klíčnice apod. Přitom jména jsou evidentně starší než domácí zvyk zamykat každou psí boudu, navíc se vyskytují i na místech neobydlených.

Odvíjejí se patrně od prastarého základu ključ vřídlo, pramen, jehož existence není na našem území písemně doložena. Slovo souvisí se starým klěti se klíčit, které se v původním významu bíti, tlouci nezachovalo, přeneseně však znamenalo probíjet se ze země na světlo (mimo jiné i prudce vyvěrat). Vstup praslovanského slova ključ do pomístních jmen by pak byl snadno vysvětlitelný, slovo zřejmě začalo označovat pozemek, na němž vyvěral pramen, později i mokřinu (jestliže pramen nebyl podchycen, vytvořila se na tom místě podmáčená půda). S těmito významy se totiž shoduje charakter mnoha dnešních klíčových míst nejen na území Čech, ale u většiny Slovanů převážně jde o pozemky mokré nebo ležící u vodního toku či rybníka. Vypadá to, že obecné slovo klíč (pramen) bylo známo již v předhistorické době na celém slovanském jazykovém území.

Legendární Antonín Profous (autor publikace Místní jména v Čechách) sice vykládá místní jméno Klíčany (vesnice u Prahy) z osobního jména Klíč (existovalo již ve středověku), ale ze srovnání všech jmen tohoto typu vyplývá, že by mohlo jít o ves lidí bydlících u klíče. Krajinou kolem Klíčan neprotéká žádný pořádný vodní tok a bez vody není života. Místní pramen proto mohl být dostatečnou motivací k tomu, aby okolo něj byla založena vesnice a dostala po něm i jméno. (Onomastické práce 4, ÚJČ AV ČR 2000, s. 352-354)