FRITJOF CAPRA: Bod obratu. Věda, společnost a nová kultura

Kniha fyzika F. Capry The Turning Point. Science, Society and Rising Culture patří ve světovém měřítku už spíše ke klasice (originál vyšel r. 1982). Není nezajímavé připomenout, že autor, jehož národnostně netypické jméno by jistě dobře asociovalo Kalifornii se spoustou vlivů z celého světa, je rodilý Rakušan a fyziku vystudoval ve Vídni. Teprve poté se přesunul do kalifornského Berkeley, jehož atmosféra byla v šedesátých a pozdějších letech nesrovnatelně otevřenější než v městě na krásném modrém Dunaji. Kniha autora proslaveného už spisem Tao fyziky (1975) se velmi brzy stala jedním z nejpopulárnějších multidisciplinárních spisů a myšlenkovou osou vědecky orientovaného křídla tehdy se rozvíjejícího hnutí New Age. Sám si dobře vzpomínám, s jakým zájmem jsem její německý překlad hltal právě ve Vídni poloviny osmdesátých let.

Kniha spojuje ve vhodném směsném poměru zkušenost hloubajícího vědce, v tomto případě fyzika, a „umírněně vizionářský“ postoj, což spolu s autorovou velkou sečtělostí a myšlenkovou i vyjadřovací brilancí bylo základní příčinou jejího úspěchu. Autor zde velmi dobře udržuje rovnováhu, nesklouzne ani do zamotaného a pro laika neprůhledného světa vědeckých teorií, ani do prorokování prostého, i když obě složky v díle nepochybně jsou, vylepšené navíc o srovnání evropského obrazu světa s mimoevropským, zejména s čínským. „Bod obratu“ by se měl dít směrem k holistickému pojetí skutečnosti a k rehabilitaci ženských, tj. „jinových“ ctností oproti descartovsko-newtonovskému novověku s jeho jednostranným zdůrazňováním mužských, „jangových“ složek.

Je zajímavé se na tuto knihu podívat i dvacet let po její publikaci. Řada myšlenek, které se tehdy zdály výstřední, nepochopitelné a revoluční, se v mezičase stala téměř všeobecně známou a přijímanou – některé z nich už cvrlikají vrabci ze střech. Také ekologická hnutí se Caprou v mnohém inspirovala. V některých oblastech, jako je třeba celostní pojetí nemoci a celková organizace i typ běžně poskytované zdravotní péče, jimiž se autor také velmi podrobně obírá, se situace od jeho doby sotva pohnula z místa a psychosomatické náhledy se proti „medicínsko-průmyslovému komplexu“ prosazují stále jen s obtížemi. Každému vzdělanci v naší zemi mohu Caprovu knihu s dobrým svědomím doporučit – jde o jeden z textů, které pomáhaly měnit svět. Dnes je podobně aktuální jako v době svého vzniku a s ohledem na časovou neměnnost našeho provinčního zápecí umožňuje svým dlouhým zpožděním nahlédnout, jak je to po dvaceti letech s intelektuálními proroctvími a jejich plněním.