Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Ortel vzdělaného skeptika

JAMES LE FANU: Vzestup a pád moderní medicíny Academia, Praha 2001, přeložila Alena Čechová, 310 stran, náklad a cena neuvedeny, ISBN 80-200-0879-9
 |  5. 8. 2002
 |  Vesmír 81, 469, 2002/8

Ortel je vynesen už v titulu a je přísný. Vzdělanost novináře či spíše medicínského „science-writer“ Le Fanu je zřejmá už z citovaných pramenů. Desítky děl renomovaných autorů jako „doporučená literatura“ po každé kapitole a 610 citací původních vědeckých studií – to je věc nevídaná. Skepse je shrnuta v té závěrečné Pravdě: Je sice pravda, že medicína dnes potřebuje „návrat k základním zásadám medicínské praxe a znovunastolení osobního, lidského vztahu lékaře a pacienta“ (a ani to nikdo nezpochybňuje), ale není pravda, že teorie o špatném životním stylu a nová genetika, jež se snaží vysvětlit příčiny lidských chorob na základě genů a proteinů, „zavádějí lékařský výzkum na slepou kolej a jejich přísliby zůstávají nevyplněny“. Ostatně je v tom vůbec zásadní rozpor? Jakýpak výzkum, když jde jen o lékařovu empatii! I ten nanejvýš žádoucně empatický lékař musí být vzdělán, opírat se o výsledky výzkumu (tedy i výzkumu kognitivně-behaviorálního).

Na dvanácti historkách medicínských úspěchů (penicilin, kortizon, streptomycin, chlorpromazin, dětská obrna, operace na otevřeném srdci, nové kyčelní klouby, transplantace ledvin, prevence mrtvic, dětské nádory, děti „ze zkumavky“, Helicobacter jako příčina vředové nemoci) ukazuje autor nesmírný pokrok medicíny ve dvacátém století. I zde však zlehčuje zásluhy cíleného výzkumu, podle něj se o léky doslova „zakoplo při screeningových programech nebo náhodou“. Tu náhodu nám autor jaksi nemůže odpustit. I když pominu triviální připomínku nezbytné připravenosti, nemohu se vzdát hrdosti na to ohromné množství práce, úsilí, obětí, které za všemi těmi úspěchy stojí. Jinak ovšem je těch dvanáct historek podáno s virtuozitou. Je tu mnoho podrobností o tom, jak to vše probíhalo v jednotlivých výzkumných laboratořích, dokonce i s různými aférkami, nicméně znova se tu opakuje: „Vědci zkrátka nemohou vědět, proč něco nefunguje, dokud nepřijdou na něco, co zabere.“ Je snad na tom něco špatného?

V druhé polovině knihy se autor od zmíněného vzestupu medicíny propracovává k tomu, čemu s novinářskou nadsázkou říká pád. Rozebírá ideu Vannevara Bushe o „nekonečných možnostech vědy“, pro úspěchy v prvých osmdesáti letech dvacátého století neváhá použít slogan „velký třesk v medicíně“, ale rychle se dostává k jádru věci: „k stanovisku, podle něhož je prospěch pacienta podřízen pokroku vědy“ (s. 138). Podobně dále zmiňuje „tento hrozivý aspekt klinické vědy, v níž se z pacientů stávají lidská morčata“ (s. 139). Autor jasně vidí negativní důsledky „rohu hojnosti nových léků“, zamýšlí se nad tím, co se mu zdá být ústupem ze slávy, koncem věku optimizmu, vyčerpáním možností objevovat nové léky. Myslí si, že se kliničtí vědci stali ohroženým druhem. Cítí i jistou skepsi – zčásti oprávněnou – k biotechnologickému inženýrství, ale (snad neúmyslně) pomíjí, že lidé, kteří nerostou, jsou léčeni biotechnologicky připraveným růstovým hormonem, diabetici biotechnologickým lidským inzulinem.

Zpochybňuje „vyváženou stravu“ či nebezpečí pasivního kouření, koronární sklerózu vysvětluje spíše chlamydiovou infekcí než cholesterolem (s. 223), mluví ovšem o „zlatém dolu studie o snižování cholesterolu“ (s. 220), z nějž finančně profitovali všichni kromě pacientů. Tedy i „soukromí lékaři, kteří svým pacientům účtovali za vyšetření cholestrerolu“ (s. 221). To už je trochu přehnané – stanovení cholesterolu skoro nic nestojí. A tak výsledkem jsou (s. 253):

  1. rozčarovaní lékaři,
  2. ustaraní zdraví,
  3. stoupající popularita alternativní medicíny,
  4. stoupající ceny zdravotní péče.
  5. Naštěstí (s. 255) „lékaři přese všechno pomáhají, a díky novým metodám a lékům mnohem víc než před padesáti lety“.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Vratislav Schreiber

Prof. MUDr. Vratislav Schreiber, DrSc., (*1924) vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Podílel se na studiu hormonu TRH a oxidu dusnatého. Pod jeho vedením vyšla monografie o stresu. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR a předsedou České endokrinologické společnosti. Byl prvním, kdo dostal cenu Praemium Bohemiae. V roce 2003 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné