Ptačí světy

Před několika lety se v našich kinech promítal snímek Mikrokosmos – jedinečný pohled do hmyzího světa. Od července 1998 do června 2001 pracovali jeho autoři na dalším skvělém díle, nazvaném Le peuple migrateur. Pro naše kina bude k dispozici od půli července 2002 pod názvem Ptačí svět (režie J. Perrin, J. Cluzaud, M. Debats, scénář J. Perrin).

Statistika filmu je monumentální: Kromě tří režisérů se projektu zúčastnilo 14 kameramanů, 7 asistentů režie, 11 asistentů kamery a 350 technických pracovníků. Natáčelo se ve 40 zemích světa, během práce bylo vymyšleno a patentováno 5 nových přístrojů pro sledování ptačího života (www.spi-film.cz).

Motto, pod nímž je film uváděn v českých zemích, je asi trochu matoucí a mohlo by připomínat „Báječné muže na létajících strojích“: Existuje někdo, jenž nikdy v životě nezatoužil vzlétnout? Kdo nebyl alespoň jednou fascinován hejnem tažných ptáků odlétajících na jih? Kdo se neptal, kam až doletí a které všechny země během své daleké cesty přebrázdí ve svých výšinách? Kdo nikdy nezatoužil mít křídla a sledovat dění na zemi z ptačího pohledu?

Nenechte se ale zmást. Hlavní hrdinové jsou divoké husy a pohledy na dění jsou ptačím okem, nikoliv jen z ptačí perspektivy. Film začíná i končí nahlédnutím do domácnosti červenky obecné a velmi volně sleduje osudy husího hejna. Filmařská práce po celém světě umožnila představit mnoho ptačích druhů z mnoha kontinentů, jen namátkou uveďme labuť zpěvnou, tereje, jeřáby, potápky, pelikány, bernešky, čápy, orla bělohlavého, špačky, plameňáky, dropy, albatrosy, papuchalky, husy tibetské, sovici sněžní ad.

A úhel pohledu? Jako ze života: od humorných záběrů jeřábů klopýtajících při toku nebo legračně vykračujícího mláděte sovice sněžní přes fantaskní scénu hus tibetských nocujících v himálajském sedle až po ptačí tragédie, např. tučňáků patagonských, kterým chaluha ukradla mládě, či bernešku rudokrkou hynoucí v kaluži mazutu.

Každý, kdo mohl v šedesátých letech dvacátého století sledovat s úžasem Grzimkovy záběry z afrického ráje divokých zvířat či později Attenboroughovu živou planetu (jež k nám dorazila se značným zpožděním), užasne nad děním v přírodě, které tento celovečerní film zachycuje. Záběry provází jen pár slov a hudba, občas i titulky se jmény ptačích aktérů. A to je snad jediná výtka – někdy divák tuto informaci postrádá.

Zůstaňme ještě u snímků z ptačího světa, tentokrát z české dílny. Existuje skvělý soubor nahrávek ptačích a jiných hlasů, který však v běžných prodejnách zvukových nahrávek není k mání a ani o něm prodavači nevědí (zkoušel jsem se ptát).

Informace: 12 druhů audiokazet (Sovy, Rukověť myslivce – Hlasy zvěře, Ptáci rákosin a okolí vod, Hlasy dravců, Kukačka, lelek, rorýs, srostloprstí a šplhavci, Hlasy našich žab, Pěvci I–III, Mistři pěvci ptačí říše, Vydra říční, Hlasy jara) a 2 CD (Sovy, Rok v přírodě) uvádí BIOPHON, Pavel Pelz (www.biophon.cz; P. O. Box 159, 160 41, Praha 6, e­mail: pelz.biophon@volny.cz – zde je možno si vyžádat nabídku s podrobným soupis živočišných druhů). O něco známější je asi produkce Českého rozhlasu pod názvem Hlas pro tento den (Radioservis, a. s., Jeseniova 36, 130 00 Praha 3, e-mail: katalog@radioservis-as.cz), obsahuje 5 audiokazet a 2 CD s nahrávkami Pavla Pelze.