Ptačí ocas: na velikosti záleží!

Ornitologové se jistě shodnou na tom, že ocas hraje při letu zásadní úlohu, ale přesto dosud s jistotou nevědí, jaký tvar rýdovacích per je pro let optimální. Na základě dosavadních modelů, simulujících obtékání vzdušných proudů podél ptačího těla, se předpokládalo, že nelépe se dá létat s krátkým a spíše rozprostřeným ocasem, protože takový tvar generuje největší zdvihovou sílu. Někteří letečtí přeborníci ptačí říše (třeba rorýs či ostříž) se skutečně vyznačují poměrně krátkými ocasními pery. Protáhlé rýdováky vlaštovek, patřících také k velmi obratně poletujícím druhům, byly vysvětlovány protisměrným působením sexuálního výběru.

S poněkud odlišnými závěry nyní přišli britští vědci, kteří v aerodynamicém tunelu zkoumali vliv ocasu na odpor vzduchu u zmrzlých špačků. Zjistili, že se zkracováním ocasu odpor vzduchu roste. Delší ocas zase produkuje větší vztlak, což ptákovi ulehčuje jeho pobyt nad zemí. Zato rozprostření ocasních per aerodynamické vlastnosti neovlivňuje. Nedostatek předchozích výzkumů této problematiky tkvěl v oddělení ocasu od zbytku těla. Například samostatný roztažený ocas sice vykazuje výraznější vztlakové síly než složený, jenže za přítomnosti trupu a křídel spojených s ocasem efekt zmizí. Vědci proto zdůrazňují nutnost výzkumu fyziky ptačího letu na zvířeti jako celku. Požadavek se zdá být logický i z laického pohledu - na obloze vídáme většinu ptáků s ocasem, pár nešťastníků bez něj, ale nikdy samostatně plachtící svazek per.(Proceedings of The Royal Society 268, 2001)