Četli jsme v časopise Revue Proglas

[...] Temelín představoval již od zahájení stavby v závěru komunistického období a hlavně po pádu komunismu terč, který pomohl etablovat, profilovat a současně strukturovat české zelené ochranářské hnutí.

Protitemelínské happeningy se staly v devadesátých letech modelem pro angažování protestně naladěné mládeže. Došlo na nich i k rozporům mezi dvěma křídly českého ekohnutí ekoanarchistická část chtěla více dělat akci, nedbat příliš na platné zákony a nezavrhovat násilí. Naproti tomu výrazná část hnutí rozpoznala, že větší vliv může mít svým etablováním do struktur občanské společnosti a mediálního mainstreamu, což předpokládá určité umírnění se. Díky postupu proti českým environmentalistům u Temelína si v roce 1995 naběhly na vidle i české vnitřní bezpečnostní složky, když mj. na základě drobných přestupků účastníků protitemelínských demonstrací a získaných manuálů k prosazování zelených zájmů umístily na seznam extremistů i ekologické organizace.

Miroslav Mareš, Temelín: jde jen o bezpečnost?, Proglas 13, 2002/1, s. 32

[…] Český živel se ve třicátých letech devatenáctého století musel jako utiskovaný snažit dvojnásob než jiné národy semknout , to znamená pronásledovat alespoň pouličním pohrdáním každého, kdo by se pokusil odrodit a tím oslabit domácí kmen ve prospěch kmene považovaného za cizí. Z hlediska obecně lidského, tedy liberálního, je však taková snaha těžko ospravedlnitelná. Jen zaujatý propagandista ji ochotně přijímá za svou. Tyl byl první umělecky důsledný hlasatel ideologie národního obrození v oblasti divadla. Komická Mastílková, nazíraná v nesympatickém světle, není však jediný důsledek ideologického vidění ve „Fidlovačce“. Vystupuje v ní také pražský Němec Andreas Jammerweil, jehož komičnost tkví mimo jiné i v tom, že je Němec. Když Jiříka a Jana, dva sluhy v domě Mastílkové, vyučuje němčině, stává se zdrojem komiky celého výstupu pouhý fakt výuky cizímu jazyku. Být Němec anebo být Čech a učit se německy je stejně směšné. […] erbovní Tylova hra, národní báchorka se zpěvy o třech jednáních „Strakonický dudák“, vzniklá a hraná v roce 1847, [je] ideologicky přísně a jednostranně vyhraněná. Začíná sporem rychtáře Koděry a vysloužilého vojáka Šavličky o to, jaká má být muzika. Koděra hájí starou českou tradici, Šavlička zná světovou hudební módu a ví, že například dudy před ní neobstojí. Připustí však, že i na dudy by se dalo světu vyhrávat, ale hráč by musel opravdu něco umět. […] Obligátní ukázky ze „Strakonického dudáka“ v českých čítankách dodnes postrádají vysvětlení, že jde o scénický manifest malosti a o ideologický plakát, který nazírá svět mimo nás nejen posměšně, ale i nenávistně a přímo xenofobně. Milan Uhde: Tylův manifest malosti, Proglas 13, 2002/2, s. 32–33