Homicida a lidská přirozenost

Donedávna jsem si myslel, že vražda je selháním mezilidských vztahů způsobeným nepřebernými vnějšími okolnostmi (a jejich kombinacemi) a pochopitelně vlastnostmi jednotlivců a jejich vztahy (odborník ví, čím vším ještě). Že o jediné lze napsat stovky stran, zjistil už Dostojevský. Shrnout takovou problematiku na pár stránek je úkol hodný giganta. J. Zrzavý se o to pokusil z hlediska adaptace, a zřejmě úspěšně, protože redakce chystá pokračování. Po přečtení článku jsem nevěřícně kroutil hlavou nad „objevy“, že vrazi jsou normální lidi nebo že chudoba jde ruku v ruce s krátkou očekávanou délkou života, a marně jsem v závěru hledal ještě jiný význam (nevěřím, že autor myslí vážně, že vražda možná není špatná). Snad chtěl zdůraznit, že jako součást lidských vztahů je součástí evoluce. Kdyby šlo o dubnové číslo, tak bych neměl s pochopením článku žádné potíže. Pokud je ale myšlen vážně, pak se přiznám, že výroky typu „kdo zkoušel žít s mladou dívkou, ví, že k vraždě je jen krůček“ mi v časopisu tohoto typu trochu vadí. Možná se mýlím a rád se nechám poučit, ale zatím považuji za prokázané, že naprostá většina vražd má zištné nebo šílené pohnutky (šílenství tu není míněno jako odborný termín, ale v rámci obecné mluvy jako nezvládnuté vášně). Ovšem jestli „bezdůvodné“ vraždění v Detroitu je adaptací na nepředvídatelnou nebo předvídatelně mizernou budoucnost, pak je obdobnou adaptací také sdružování do extrémních a radikálních skupin – když je tedy odmítáme, pak podle logiky J. Zrzavého máme chvalitebnou víru, ale ne vysvětlení. Myslím, že to není jen pouhá víra (něco málo je přece jen známo), ale také zkušenost, co lidi nutí tyto extrémy po zvážení shledat nevhodnými. Kdo chce, může samozřejmě hledat vysvětlení a zkoumat třeba závislost počtu úderů tupým předmětem do hlavy mezi nepříbuznými muži na koeficientu mortality dědů, proč ne? Smířím se i s tím, že to bude z veřejných prostředků. Do doby konečných a ověřených výsledků je však neseriózní strašit čtenáře, že vlády s tím provedou jistě něco hrozného. A varování, aby blíže nespecifikovaní lidé článek nečetli, neboť by nic nepochopili a ublížili si, bych považoval za vhodné, teprve kdyby autor psal (z hlediska evoluce) o aktivitách, jako je začleňování tělesně a mentálně postižených do společnosti.