Ptačí magnetorecepce

Tažní ptáci se na svých dlouhých cestách orientují mimo jiné i podle magnetického pole Země. Mechanizmus, pomocí něhož detegují orientaci magnetického pole, není přesně znám. Předpokládá se, že místem detekce je sítnice oka, kde se po dopadu fotonů tvoří nabité částice. Jejich prostorová orientace, ovlivněná magnetickým polem, je detegována neznámým receptorovým systémem. K detekci orientace magnetického pole ptáci potřebují „vidět“ zeleno-modrou část spektra, nejcitlivěji se orientují v monochromatickém „zeleném“ světle (560 nm).

Autoři z Univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem, kteří se magnetorecepcí u ptáků dlouho zabývají, publikovali své další výsledky: ukazují, že tažný pták červenka obecná (Erithacus rubecula) se v době začátku své migrace vydá ve směru svého přirozeného tahu pouze tehdy, pokud vidí na obě oči, nebo když má zakryté pouze levé oko. Se zakrytým pravým okem se vydává nesystematicky do různých směrů. Ptákům tedy stačí k rozlišení orientace magnetického pole vidět pouze na pravé oko. (Nature 419, 467–470, 2002)