Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1

Aktuální číslo:

2025/1

Téma měsíce:

Exploze

Obálka čísla

Kdo tohle napsal?

aneb Rukopisy ze soukromých adres nepřijímáme
 |  5. 11. 2002
 |  Vesmír 81, 635, 2002/11

Brzy po návratu domů jsem se vydal na dobře desetimílovou procházku [...] a rozmyslel jsem si při tom článek o tom, jak by se dala prokázat přítomnost života na základě snižování entropie. Během zhruba deseti dnů jsem to sepsal, dal jsem tomu název Fyzikální základ důkazu přítomnosti života a rukopis jsem poslal současně Laboratoři pro tryskový pohon (Jet Propulsion Laboratory) a redakci Nature. Bylo to poprvé, co jsem tomu slavnému časopisu něco posílal jako nezávislá osoba. K mému rozčarování se článek obratem vrátil s lakonickou poznámkou od šéfredaktora Rukopisy ze soukromých adres nepřijímáme. Pak jsem se doslechl, že k tomu prý ještě ústně dodal: Obyčejně je posílají cvoci. To byla cenná zkušenost. Za dvacet let mého působení na Mill Hillu Nature otiskla všechny články, které jsem jim nabídl, nanejvýš s drobnou formální úpravou. Lancet a jiné vážené časopisy také bez řečí braly cokoli, co jsem napsal. Zjištění, že mé články vycházely nikoli kvůli mým skvělým nápadům či pověsti, ale proto, že přicházejí z kvalitní instituce, přišlo jako velmi potřebný šok. Vydavatelé věděli, že pokud něco přichází z ústavu, jako je Mill Hill, kterému šéfuje někdo jako Harington, musí to být v pořádku. Něco na tom bylo, protože Harington vskutku četl vše, co z ústavu vycházelo. Věděl jsem to, protože rukopisy, které prošly jeho rukama, se vracely pečlivě opoznámkované. Když jsem šéfredaktorovi Nature vysvětlil, že nejsem žádný nadšenec pro science-fiction z vesnické chaloupky, ale zavedený vědec, který už si odpracoval hezkých pár let, nakonec můj rukopis přijal. Ano, tehdy se opravdu publikovalo mnohem snáze než dnes. [...]

Brzy jsem dostal dopis od jednoho z vědeckých šéfů NASA, fyziologa Orra Reynoldse, s pozváním do Washingtonu. [...] Po obědě se v zasedací místnosti měl konat seminář o experimentální detekci života. Vědci i organizátoři tam měli diskutovat problém hledání života na cizích planetách. Reynolds doufal, že se tam oba dostaneme ke slovu. Když jsme přišli, překvapilo mne, že na každém stole leží kopie mého rukopisu pro Nature o fyzikálním základu důkazu přítomnosti života. Když zasedání začalo, kdosi už nevím, zda z vědců nebo z organizátorů se zeptal: Kdo tohle napsal? Přiznal jsem se k autorství a připravil jsem se, že se na mne sesype podobná vlna destruktivní kritiky, jaké se mi dostalo od biologů v JPL. K mému potěšení [...] jsem však shledal, že mne významní vědci i vedení NASA berou vážně. [...] Během krátké doby jsem s údivem zjistil, že de facto vedu vědecký tým, který připravuje fyzikální experimenty zaměřené na detekci života pro příští sondu vysílanou na Mars v rámci projektu Voyager.

(James Lovelock: Homage to Gaia – The life of an independent scientist; Oxford University Press 2000, s. 245–247; úryvek z knihy přeložila Fatima Cvrčková)

Ke stažení

O autorovi

James Lovelock

 

Doporučujeme

Exploze, které tvoří

Exploze, které tvoří uzamčeno

Supernovy vytvářejí v mezihvězdném prostředí bubliny. V hustých stěnách bublin vznikají hvězdy. A to, co začalo výbuchem, končí hvězdou.
Mrtví termiti odpovídají na evoluční otázky

Mrtví termiti odpovídají na evoluční otázky uzamčeno

Aleš Buček, Jakub Prokop  |  6. 1. 2025
Termiti představují odhadem čtvrtinu globální biomasy suchozemských členovců. Naší snahou je pochopit, jak dosáhli ekologického úspěchu, jak se...
Objev země Františka Josefa

Objev země Františka Josefa

Zdeněk Lyčka  |  6. 1. 2025
Soukromá rakousko-uherská polární výprava v letech 1872–1874 nedosáhla zamýšleného cíle, jímž bylo proplout Severní mořskou cestou a případně...