Aktuální číslo:

2021/9

Téma měsíce:

Vzdělávání

Kde se vzala řeč?

 |  1. 1. 2002
 |  Vesmír 81, 3, 2002/1

Natural selection may explain the survival of the fittest,

but it cannot explain the arrival of the fittest.

DeVries (1904)

Naše dvě venkovské kočky často navštěvuje cizí kocour. Onehdy se jako vždy objevil v otevřeném okně – a tu přistihl u našich koček zcela jiného kocoura, který zde vůbec neměl co dělat. Tak srdceryvné ječení jsem ještě neslyšel. Kocour v okně, zježen a s vyceněnými zuby, vřeští do tváře kocoura uvnitř, který se před ním bez hlesu jen zaraženě krčí. Po chvíli se provinile vytrácí a od té doby jsme ho neviděli.

Příběh, takto líčen, připouští poněkud zlidštěný (a tudíž srozumitelný) výklad: šlo o přirozený výbuch žárlivosti. Přísný etolog by asi zvolil jinou interpretaci, proti samotnému líčení scény by však nemohl nic namítat, protože jsem popsal právě jen to, co jsem viděl – pravda, popsal jsem to lidskými slovy, ale jak jinak?

Nechci se zabývat žárlivostí tvorů – i to by bylo lákavé téma –, ale něčím trochu jiným. To, co se odehrávalo mezi oběma kocoury, byl přece komunikační akt. Dalo by se to nazvat řečovým aktem? O řeči mluvíme, mluvíme-li o lidech, a pak máme ovšem na mysli artikulovanou řeč v nějakém jazyce s dobrými gramatickými i sémantickými pravidly a návyky. O řeči ani jazyku kocourů nic nevíme – a proto jsem to nazval jen „komunikačním aktem“. Vřeštění kocoura v okně můžete chápat jako zcela nevědomou a neovládatelnou pudovou reakci na okamžitý vizuální či čichový podnět, ale také si to můžete (spolu se zježeností a jinými expresivními znaky) vyložit jako zcela srozumitelnou (kocourům, možná i nám) promluvu, kterou lze přeložit do češtiny nejspíš jako: „Zmizni odtud a už se neukazuj!“ nebo: „Nech ty holky napokoji!“.

Proč toto rozlišování? Existuje opravdu tak ostrý rozdíl mezi geneticky podmíněnou interakcí jedinců nějakého druhu a uvědoměnou komunikací mezi lidmi? Je nesporné, že zásadních rozdílů je mnoho a že etologie savců je něco jiného než lingvistika. Nicméně z evolučního hlediska se stěží vyhneme několika otázkám. Kde se vůbec vzal jazyk? Objevil se náhle, anebo se vyvinul postupným zdokonalováním nějakého protojazyka? Jakého? Teorií existuje řada 1) a řada jich asi zůstane, protože není jak je ověřovat. Jediným kritériem zůstává logika a intuitivní přijatelnost.

Obecně přijímané paradigma přirozeného výběru (variace–selekce–retence, čili darwinizmus v nejširším slova smyslu) má až tautologickou logiku, intuitivně však selhává v případech, kdy se musel vyskytnout nějaký převratný evoluční „vynález“, odborně inovace. Míní se vznik nějaké nové vlastnosti či schopnosti, pro niž si stěží dovedeme představit selekčně výhodné vývojové mezistupně. Částečnou odpověď dává jev zvaný exaptace: nějaká vlastnost je přirozeným výběrem zvýhodňována pro svou užitečnost v určitém směru, později se však „nečekaně“ ukáže její užitečnost ve směru zcela jiném. Klasickým příkladem je ptačí peří, které po miliony let zřejmě sloužilo výhradně k udržování tepla a až později se uplatnilo pro létání.

Může jít též o novou vlastnost, na jejíž realizaci se podílí dvě, několik, popřípadě mnoho dílčích komponet, přičemž nutnou podmínkou úspěchu je, že každá komponenta je sama již dostatečně vyvinuta. Přijatelná teorie takové inovace by se musela zabývat třemi otázkami: (1) Které selekční tlaky vedly k samostatnému vývoji jednotlivých komponent (čili proč je ta která komponenta sama o sobě užitečná)? (2) Jak poté, kdy všechny komponenty byly k dispozici, došlo k náhlému využití jejich vzájemné interakce pro novou, potenciálně užitečnou vlastnost? (3) A konečně jaký selekční tlak se pohotově chopil vynálezu a umožnil jeho další zdokonalování? Všimněme si, že druhá otázka se zajímá o spouštěcí proces, který se již pro svou náhlost může vymknout z běžného variačně-selekčního výkladu. Pro takový rychlý proces užijme módní slovo „emergence“; zde tedy jde o emergentní inovaci.

Kandidátem na výklad pomocí emergentní inovace jsou vybrané kognitivní schopnosti člověka, zvláště pak lidská řeč. 2) Předpokladem vzniku řeči jsou nejen funkční hlasové a sluchové orgány a dostatečně vyvinuté specifické partie mozku, ale též různé jiné kognitivní inovace, jako symbolické myšlení, pojmová paměť a intencionalita, v neposlední řadě pak i empatie, sociální chování a komunikace. O předchozím vývoji těchto komponent, ať už biologickém či kulturním, lze dnes nanejvýš spekulovat. Schopnost abstrakce a symbolického myšlení lze doložit na stylizovaných jeskynních malbách před 40 tisíci lety. Fosilní nálezy ukazují, že mozek o velikosti a tvaru našeho se objevil již někdy před 100 až 150 tisíci lety. A už půl milionu let dřív dovolovala vzájemná poloha hltanu a hrtanu našim předkům rozmanitě modulovat hlas – k čemu, to nevíme, vzpomeňme však na srdceryvné vřeštění žárlivého kocoura.

Vhodný stimulus k emergentnímu propojení zmíněných (a dalších) komponent byl nejspíše kulturní povahy; rozliční autoři v této souvislosti uvádějí rituální tanec, instruktáž při výrobě nástrojů, sdílené emoce, organizovaný lov, vzývání božstev, dětské hry. Právě u dětských her si lze dost dobře představit, že se propojila snaha komunikovat na nevelkou vzdálenost (na doslech), symbolický charakter sdělení (ve hře jde „jen“ o hru) a akustický potenciál hlasových orgánů.

Jakmile byl již vynalezen jazyk, stal se předmětem vlastní rychlé evoluce. Nebyla to již evoluce biologická, ale kulturní, a nikoliv evoluce jazyka, ale evoluce jazyků. Logika variačně-selekčního principu se asi opět přihlásila o slovo, jenomže ve stěží rozklíčovatelném propojení s rozličnými dalšími faktory – s úmysly a rozmary uživatelů, jejich kolektivní vynalézavostí a se vzájemnými interakcemi jazykových komunit. 3)

Poznámky

1) Srov. D. Shanahan: „Vznik jazyka“, Vesmír 79, 676, 2000/12.
2) Viz I. Tattersall: „How we came to be human“, Scientific American, December 2001, s. 43–49. Tento článek mě vedl k úvahám v tomto úvodníku.
3) Viz článek P. Zimy Vesmir 81, 45, 2002/1

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada velkého pohasnutí Betelgeuze (Vesmír 100, 106, 2021/2) se zdá být více méně rozřešena. Důležitým klíčem byla pozorování povrchu hvězdy...
Převrácená výuka a nová role učitele

Převrácená výuka a nová role učitele

Zdeněk Hurák  |  6. 9. 2021
Co je a co určitě není převrácená výuka? Jaké jsou její cíle? Pokusím se vyvrátit několik oblíbených mýtů a nabídnu vlastní učitelské zkušenosti...
O myších (v podzemí) a lidech

O myších (v podzemí) a lidech uzamčeno

Radim Šumbera  |  6. 9. 2021
Čtenář dobrodružné literatury ví, že pro člověka a jeho žaludek byla důležitá velká zvířata, zejména savci. Vzpomeňme na lovce mamutů, indiány a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné